Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Endlich öffnete Hiob den Mund und verfluchte seinen Geburtstag.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Und Hiob hob an und sprach:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Verflucht sei der Tag, an dem ich geboren, und die Nacht, die da sprach: es ward ein Knabe empfangen!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Dieser Tag müsse finster bleiben: nicht frage nach ihm Gott in der Höhe, noch erglänze über ihm Tageshelle!
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Zurückfordern sollen ihn Finsternis und Tiefdunkel; Wolkendickicht lagere über ihm, und Tagverdüsterung möge ihn erschrecken.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Jene Nacht - sie sei ein Raub der Finsternis: nicht soll sie sich freuen unter des Jahres Tagen und in die Zahl der Monde trete sie nicht ein.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Ja, diese Nacht sei unfruchtbar: kein Jubelruf soll sie durchdringen.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Es sollen sie verwünschen, die den Tag verfluchen, die fähig sind, den Drachen anzuhetzen.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Es müssen sich verfinstern ihrer Dämmerung Sterne; sie harre auf Licht - umsonst! und niemals schaue sie der Morgenröte Wimpern,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
weil sie mir nicht verschloß des Mutterleibes Pforten, nicht barg das Elend vor meinen Augen!
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Warum starb ich nicht im Mutterleibe, verschied ich nicht, als ich herausgetreten aus dem Mutterschoß?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Warum empfingen mich Kniee, und wozu Brüste, daß ich sog?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
So läge ich nun und rastete, wäre entschlafen und hätte Ruhe
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
bei Königen und Ratsherren der Länder, die Pyramiden für sich bauten,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
oder mit Fürsten, reich an Gold, die ihre Häuser mit Silber füllten.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Oder einer verscharrten Fehlgeburt gleich wäre ich nicht ins Dasein getreten, Kindern gleich, die nie das Licht geschaut.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Dort hören Frevler auf mit Toben, dort haben Ruhe, deren Kraft erschöpft.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Es rasten die Gefangenen allzumal, sie hören nicht des Fronvogts Ruf.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Klein und groß gilt dort gleich, und frei ist der Knecht von seinem Herrn!
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Warum schenkt er dem Elenden das Licht und Tiefbetrübten das Leben? -
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
die da harren auf den Tod, er aber kommt nicht, die nach ihm graben, eifriger als nach Schätzen;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
die sich freuen würden bis zum Jubel, jauchzen würden, wenn sie das Grab fänden -
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
dem Manne, dessen Pfad verborgen ist, den Gott ringsum abgesperrt hat?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Denn Seufzen ward mein täglich Brot, und gleich dem Wasser strömen meine Klagen.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Denn graute mir vor etwas, so traf es mich, und wovor ich schauderte, das ward mir zu Teil.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Noch fand ich nicht Ruhe, nicht Rast, nicht Frieden, da kam schon neues Toben!
