Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Après cela, Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Et, prenant la parole, Job dit:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Périsse le jour où je suis né, et la nuit qui a dit: Un homme est conçu!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Que ce jour soit ténèbres, que Dieu ne s'en enquière pas d'en haut, qu'aucune lumière ne brille sur lui!
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Que les ténèbres et l'ombre de la mort le reprennent, qu'une sombre nuée demeure sur lui, qu'une éclipse le remplisse d'horreur!
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Que l'obscurité s'empare de cette nuit, qu'elle ne se réjouisse pas au milieu des jours de l'année, qu'elle n'entre pas dans le compte des mois!
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Voici, que cette nuit soit stérile, et qu'aucun cri de joie n'y survienne!
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Qu'ils la maudissent ceux qui maudissent les jours, ceux qui sont habiles à faire lever Léviathan!
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Que les étoiles de son crépuscule soient obscurcies, qu'elle attende la lumière et qu'il n'y en ait point, et qu'elle ne voie pas les paupières de l'aurore!
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Parce qu'elle n'a pas fermé le sein qui me porta, et n'a point caché la douleur à mes yeux!
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Que ne suis-je mort dès le sein de ma mère? Au sortir de ses flancs, que n'ai-je expiré?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Pourquoi des genoux se sont-ils présentés à moi, et pourquoi des mamelles pour être sucées?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Car, maintenant, je serais couché et tranquille, je dormirais, je serais en repos,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Avec les rois et les arbitres de la terre, qui se bâtissent des mausolées,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Avec les princes qui ont de l'or, qui remplissent d'argent leurs maisons.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Ou bien, comme l'avorton caché, je n'existerais pas; comme les petits enfants qui n'ont pas vu la lumière.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Là, les méchants ne tourmentent plus personne, et là se reposent les hommes fatigués;
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Avec eux, les captifs sont tranquilles: ils n'entendent plus la voix de l'exacteur.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Là, le petit et le grand sont ensemble, et l'esclave est délivré de son maître.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Pourquoi donne-t-on la lumière au malheureux, et la vie à ceux dont l'âme est pleine d'amertume?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Qui attendent la mort, et elle ne vient point, qui la recherchent plus qu'un trésor,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Qui seraient contents jusqu'à l'allégresse et ravis de joie, s'ils trouvaient le tombeau?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
A l'homme qui ne connaît pas sa voie et que Dieu cerne de tous côtés?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Car je soupire au lieu de manger, et mes cris se répandent comme l'eau.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Ce que je crains m'arrive, et ce que j'appréhende vient sur moi.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Je n'ai ni paix, ni tranquillité, ni repos! Le tourment est venu!
