Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Après cela Job ouvrit la bouche
2 Nebo mluvě Job, řekl:
et il maudit son premier jour, disant:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Périsse le jour où je suis né et cette nuit où ils dirent: Un homme est conçu.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Que cette nuit reste obscure; que d'en haut jamais le Seigneur ne la rappelle; que jamais lueur ne vienne l'éclairer.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Que les ténèbres et les ombres de la mort s'en emparent: qu'un sombre tourbillon l'enveloppe; maudits soient ce jour
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Et cette nuit; que l'obscurité la prenne; qu'elle ne compte pas dans les temps de l'année, et que dans les mois elle ne soit pas comprise.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Mais qu'elle ne soit que douleur; qu'on n'y voie jamais joie ni fête.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Qu'elle soit maudite de Celui qui fait de ce jour un jour maudit et qui peut maîtriser le grand monstre marin.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Que les étoiles de cette nuit soient éclipsées; qu'elle ne cesse point; que la lumière ne lui revienne jamais; qu'elle ne voie plus lever l'astre qui annonce l'aurore.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Car cette nuit n'a point clos des portes du ventre de ma mère: elle n'a point détourné de mes yeux la douleur.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Pourquoi ne suis-je pas mort dans les entrailles qui m'ont enfanté? Pourquoi ne suis-je pas mort, aussitôt que j'en suis sorti?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Pourquoi des genoux m'ont-ils recueilli? Pourquoi ai-je sucé des mamelles?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Car, couché, je serais maintenant tranquille; endormi, je me reposerais,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
Avec les rois arbitres de la terre, qui s'enorgueillissaient de leurs épées;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Ou avec les grands qui possédaient beaucoup d'or et comblaient d'argent leurs demeures;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Ou comme un fœtus avorté; ou comme les enfants nouveau-nés qui n'ont point vu la lumière.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Dans ce lieu-là les impies ont consumé le feu de leur fureur; et ceux dont le corps a été brisé de fatigue ont trouvé le repos.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Et, avec eux, la foule qui n'a jamais entendu la voix du collecteur.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Et le petit et le grand; et le serviteur qui a redouté son maître.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Pourquoi le jour a-t-il été donné à ceux qui sont dans l'amertume; et la vie, aux âmes pleines de douleurs?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Ceux-là désirent la mort et ne l'obtiennent pas, semblables à l'homme qui creuse en vain cherchant un trésor,
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Et que la joie transporte s'il vient à le trouver.
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
La mort est le repos de l'homme, car Dieu l'a éprouvé à son gré.
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Les gémissements me sont venus avant ma nourriture, et je pleure saisi de crainte.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Car ce que j'avais redouté m'a atteint; ce que j'avais pressenti s'est réalisé.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Je n'ai point vécu en paix; je n'ai eu ni calme ni repos, et la colère m'est venue.
