Jób 3

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Après cela, Job ouvrit sa bouche et maudit son jour.

2 Nebo mluvě Job, řekl:

Et Job prit la parole et dit:

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Périsse le jour auquel je naquis, et la nuit qui dit: Un homme a été conçu!

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Ce jour-là, qu’il soit ténèbres; que Dieu ne s’en enquière pas d’en haut, et que la lumière ne resplendisse pas sur lui!

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Que les ténèbres et l’ombre de la mort le réclament; que les nuées demeurent sur lui; que ce qui assombrit les jours le terrifie!

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Cette nuit-là, que l’obscurité s’en empare; qu’elle ne se réjouisse point parmi les jours de l’année, qu’elle n’entre pas dans le nombre des mois!

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Voici, que cette nuit-là soit stérile; que les cris de joie n’y entrent pas!

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Que ceux qui maudissent le jour la maudissent, ceux qui sont prêts à réveiller Léviathan!

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Que les étoiles de son crépuscule soient obscurcies; qu’elle attende la lumière, et qu’il n’y en ait point, et qu’elle ne voie pas les cils de l’aurore!

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Parce qu’elle n’a pas fermé les portes du sein qui m’a porté, et n’a pas caché la misère de devant mes yeux.

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Pourquoi ne suis-je pas mort dès la matrice, n’ai-je pas expiré quand je sortis du ventre?

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Pourquoi les genoux m’ont-ils rencontré, et pourquoi les mamelles, pour les téter?

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Car maintenant je serais couché et je serais tranquille, je dormirais: alors j’aurais du repos,

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Avec les rois et les conseillers de la terre qui se bâtissent des solitudes,

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Ou avec les princes qui ont de l’or, qui ont rempli d’argent leurs maisons;

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Ou, comme un avorton caché, je n’aurais pas été, – comme les petits enfants qui n’ont pas vu la lumière.

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Là, les méchants ont cessé leur tumulte, et là ceux dont les forces sont épuisées par la fatigue sont en repos;

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Les prisonniers demeurent ensemble tranquilles, ils n’entendent pas la voix de l’exacteur;

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Là sont le petit et le grand, et le serviteur libéré de son maître.

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Pourquoi la lumière est-elle donnée au misérable, et la vie à ceux qui ont l’amertume dans l’âme,

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

À ceux qui attendent la mort, et elle n’est pas là, – qui la cherchent plus que des trésors cachés,

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

Qui se réjouissent jusqu’aux transports [et] sont dans l’allégresse, parce qu’ils ont trouvé le sépulcre, –

23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

À l’homme de qui le chemin est caché et que Dieu a enfermé de toutes parts?

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Car mon gémissement vient avant mon pain, et mes rugissements débordent comme des eaux.

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Car j’ai eu une crainte, et elle est venue sur moi, et ce que j’appréhendais m’est arrivé.

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Je n’étais pas en sécurité, et je n’étais pas tranquille ni en repos, et le trouble est venu.