Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this time Job opened his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job commenced, and said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Oh that the day whereon I was born might perish, and the night when it was said, There hath been a male child conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
May that day be [covered with] darkness; may not God from above inquire for it, and may no light beam upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Oh that darkness and the shadow of death might defile it; may a cloud rest upon it; may the blackness of the day terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Yon night — let darkness seize upon it; let it not be united to the days of the year; let it not come into the number of the [periods lighted by the] moon.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo, may that night be solitary, let no song of joy occur thereon.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let those denounce it that curse the day, who are ready to raise up their mourning cry.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of its twilight be darkened; let it hope for light, and there be none; and let it not behold the eyelids of the morning-dawn;
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because God closed not against me the doors of the womb, and thus concealed trouble from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did I not die [the moment I issued] from the womb, and [why] was I not born merely to perish at once?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Wherefore were knees ready to receive me? and for what purpose were breasts there that I might suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now should I be lying still and be quiet; I should sleep: then would I be at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and counsellors of the earth, who build up ruined places for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes possessing gold, who fill their houses with silver;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as an untimely birth, hidden [from view] I should not exist; as infants that never have seen the light;
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There [where] the wicked cease from troubling; and where the exhausted weary are at rest;
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
[Where] the prisoners repose together, [and] they hear no more the taskmaster's voice.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small with the great is there, and the servant free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore giveth He now light to the labor-laden, and life unto the bitter in soul?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Who wait for death, which [cometh] not; and who dig for it sooner than for hidden treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who would rejoice even to exulting, who would be glad could they but find a grave?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
[Why is light given] to a man whose way is hidden, and around whom God hath placed a fence?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For before my food cometh my groaning, and like the water are poured forth my loud complaints.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
Because what I greatly dreaded is come upon me, and what I apprehended is come unto me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I have had no safety, and no quiet, and no rest; and [now] harrowing trouble is come.
