Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this Job opened his mouth, and cursed his day,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
saying,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish in which I was born, and that night in which they said, Behold a boy!
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that night be darkness, and let not the Lord regard it from above, neither let light come upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
But let darkness and the shadow of death seize it; let blackness come upon it;
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
let that day and night be cursed, let darkness carry them away; let it not come into the days of the year, neither let it be numbered with the days of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
But let that night be pain, and let not mirth come upon it, nor joy.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
But let him that curses that day curse it, [even] he that is ready to attack the great whale.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of that night be darkened; let it remain [dark], and not come into light; and let it not see the morning star arise:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
because it shut not up the gates of my mother's womb, for [so] it would have removed sorrow from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
For why died I not in the belly? and [why] did I not come forth from the womb and die immediately?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
and why did the knees support me? and why did I suck the breasts?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Now I should have lain down and been quiet, I should have slept and been at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
with kings [and] councillors of the earth, who gloried in [their] swords;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
or with rulers, whose gold was abundant, who filled their houses with silver:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
or [I should have been] as an untimely birth proceeding from his mother's womb, or as infants who never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the ungodly have burnt out the fury of rage; there the wearied in body rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
And the men of old time have together ceased to hear the exactor's voice.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there, and the servant that feared his lord.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
For why is light given to those who are in bitterness, and life to those souls which are in griefs?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
who desire death, and obtain it not, digging [for it] as [for] treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
and would be very joyful if they should gain it?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Death [is] rest to [such] a man, for God has hedged him in.
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my groaning comes before my food, and I weep being beset with terror.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the terror of which I meditated has come upon me, and that which I had feared has befallen me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I was not at peace, nor quiet, nor had I rest; yet wrath came upon me.
