Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this opened Job his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Job spake, and said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish wherein I was born, and the night in which it was said, There is a man child conceived.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day be darkness; let not Eloah regard it from above, neither let the light shine upon it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death stain it; let a cloud dwell upon it; let the blackness of the day terrify it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
As for that night, let darkness seize upon it; let it not be joined unto the days of the year, let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Lo, let that night be solitary, let no joyful voice come therein.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them curse it that curse the day, who are ready to raise up their mourning.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars of the twilight thereof be dark; let it look for light, but have none; neither let it see the dawning of the day:
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not up the doors of my mother's womb, nor hid sorrow from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why died I not from the womb? why did I not give up the ghost when I came out of the belly?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees prevent me? or why the breasts that I should suck?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For now should I have lain still and been quiet, I should have slept: then had I been at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and counsellers of the earth, which built desolate places for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with princes that had gold, who filled their houses with silver:
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as an hidden untimely birth I had not been; as infants which never saw light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the wicked cease from troubling; and there the weary be at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners rest together; they hear not the voice of the oppressor.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there; and the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore is light given to him that is in misery, and life unto the bitter in soul;
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Which long for death, but it cometh not; and dig for it more than for hid treasures;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Which rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Why is light given to a man whose way is hid, and whom Eloah hath hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing cometh before I eat, and my roarings are poured out like the waters.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing which I greatly feared is come upon me, and that which I was afraid of is come unto me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I was not in safety, neither had I rest, neither was I quiet; yet trouble came.
