Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Afterward Iob opened his mouth, and cursed his day.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
And Iob cryed out, and sayd,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let the day perish, wherein I was borne, and the night when it was sayde, There is a man childe conceiued.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Let that day bee darkenesse, let not God regarde it from aboue, neyther let the light shine vpon it,
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
But let darkenesse, and the shadowe of death staine it: let the cloude remayne vpon it, and let them make it fearefull as a bitter day.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Let darkenesse possesse that night, let it not be ioyned vnto the dayes of the yeere, nor let it come into the count of the moneths.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Yea, desolate be that night, and let no ioy be in it.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let them that curse the day, (being readie to renue their mourning) curse it.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the starres of that twilight be dimme through darkenesse of it: let it looke for light, but haue none: neither let it see the dawning of the day,
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it shut not vp the dores of my mothers wombe: nor hid sorowe from mine eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why died I not in the birth? or why dyed I not, when I came out of the wombe?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees preuent me? and why did I sucke the breasts?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For so shoulde I now haue lyen and bene quiet, I should haue slept then, and bene at rest,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With the Kings and counselers of the earth, which haue buylded themselues desolate places:
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with the princes that had golde, and haue filled their houses with siluer.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or why was I not hid, as an vntimely birth, either as infants, which haue not seene the light?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
The wicked haue there ceased from their tyrannie, and there they that laboured valiantly, are at rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
The prisoners rest together, and heare not the voyce of the oppressour.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
There are small and great, and the seruant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Wherefore is the light giuen to him that is in miserie? and life vnto them that haue heauie hearts?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
Which long for death, and if it come not, they would euen search it more then treasures:
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Which ioy for gladnes, and reioyce, when they can finde the graue.
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
Why is the light giuen to the man whose way is hid, and whom God hath hedged in?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
For my sighing commeth before I eate, and my roarings are powred out like the water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For the thing I feared, is come vpon me, and the thing that I was afraid of, is come vnto me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I had no peace, neither had I quietnesse, neither had I rest, yet trouble is come.
