Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
After this, Job opened his mouth and cursed his day,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
and this is what he said:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
May the day perish on which I was born, and the night, in which it was said, “A man has been conceived.”
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
May that day be turned into darkness, may God not seek it from above, and may light not illuminate it.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let darkness and the shadow of death obscure it, let a fog overtake it, and let it be enveloped in bitterness.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Let a whirlwind of darkness take hold of that night, let it not be counted in the days of the year, nor numbered in the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
May that night be alone and unworthy of praise.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
May they curse it, who curse the day, who are prepared to awaken a leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let the stars be concealed with its darkness. Let it expect light, and not see it, nor the rising of the dawn in the East.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
For it did not close the doors of the womb that bore me, nor take away evils from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did I not die in the womb? Having left the womb, why did I not immediately perish?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why was I received upon the knees? Why was I suckled at the breasts?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For by now, I should have been sleeping silently, and taking rest in my sleep
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
with the kings and consuls of the earth, who build themselves solitudes,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
either with princes, who possess gold and fill their houses with silver,
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
or, like a hidden miscarriage, I should not have continued, just like those who, being conceived, have not seen the light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the impious cease from rebellion, and there the wearied in strength take rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
And at such times, having been bound together without difficulty, they have not heard the voice of the bailiff.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and great are there, and the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Why is light given to the miserable, and life to those who are in bitterness of soul,
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
who expect death, and it does not arrive, like those who dig for treasure
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
and who rejoice greatly when they have found the grave,
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
to a man whose way is hidden and whom God has surrounded with darkness?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Before I eat, I sigh; and like overflowing waters, so is my howl,
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
for the terror that I feared has happened to me, and so has the dread befallen me.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Have I not remained hidden? Have I not kept silence? Have I not remained calm? Yet indignation has overcome me.
