Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Then, opening his mouth, and cursing the day of his birth,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
Job made answer and said,
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Let destruction take the day of my birth, and the night on which it was said, A man child has come into the world.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
That day — let it be dark; let not God take note of it from on high, and let not the light be shining on it;
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Let the dark and the black night take it for themselves; let it be covered with a cloud; let the dark shades of day send fear on it.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
That night — let the thick dark take it; let it not have joy among the days of the year; let it not come into the number of the months.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
As for that night, let it have no fruit; let no voice of joy be sounded in it;
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Let it be cursed by those who put a curse on the day; who are ready to make Leviathan awake.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Let its morning stars be dark; let it be looking for light, but may it not have any; let it not see the eyes of the dawn.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Because it did not keep the doors of my mother's body shut, so that trouble might be veiled from my eyes.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Why did death not take me when I came out of my mother's body, why did I not, when I came out, give up my last breath?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Why did the knees take me, or why the breasts that they might give me milk?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
For then I might have gone to my rest in quiet, and in sleep have been in peace,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
With kings and the wise ones of the earth, who put up great houses for themselves;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
Or with rulers who had gold, and whose houses were full of silver;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
Or as a child dead at birth I might never have come into existence; like young children who have not seen the light.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
There the passions of the evil are over, and those whose strength has come to an end have rest.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
There the prisoners are at peace together; the voice of the overseer comes not again to their ears.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
The small and the great are there, and the servant is free from his master.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Why does he give light to him who is in trouble, and life to the bitter in soul;
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
To those whose desire is for death, but it comes not; who are searching for it more than for secret wealth;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
Who are glad with great joy, and full of delight when they come to their last resting-place;
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
To a man whose way is veiled, and who is shut in by God?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
In place of my food I have grief, and cries of sorrow come from me like water.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
For I have a fear and it comes on me, and my heart is greatly troubled.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
I have no peace, no quiet, and no rest; nothing but pain comes on me.
