Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
此后，约伯开口咒诅自己的生日，
2 Nebo mluvě Job, řekl:
说：
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
愿我生的那日 和说怀了男胎的那夜都灭没。
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
愿那日变为黑暗； 愿 神不从上面寻找它； 愿亮光不照于其上。
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
愿黑暗和死荫索取那日； 愿密云停在其上； 愿日蚀恐吓它。
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
愿那夜被幽暗夺取， 不在年中的日子同乐， 也不入月中的数目。
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
愿那夜没有生育， 其间也没有欢乐的声音。
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
愿那咒诅日子且能惹动鳄鱼的 咒诅那夜。
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
愿那夜黎明的星宿变为黑暗， 盼亮却不亮， 也不见早晨的光线；
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
因没有把怀我胎的门关闭， 也没有将患难对我的眼隐藏。
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
我为何不出母胎而死？ 为何不出母腹绝气？
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
为何有膝接收我？ 为何有奶哺养我？
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
不然，我就早已躺卧安睡，
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
和地上为自己重造荒邱的君王、谋士，
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
或与有金子、将银子装满了房屋的王子 一同安息；
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
或像隐而未现、不到期而落的胎， 归于无有，如同未见光的婴孩。
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
在那里恶人止息搅扰， 困乏人得享安息，
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
被囚的人同得安逸， 不听见督工的声音。
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
大小都在那里； 奴仆脱离主人的辖制。
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
受患难的人为何有光赐给他呢？ 心中愁苦的人为何有生命赐给他呢？
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
他们切望死，却不得死； 求死，胜于求隐藏的珍宝。
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
他们寻见坟墓就快乐， 极其欢喜。
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
人的道路既然遮隐， 神又把他四面围困， 为何有光赐给他呢？
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
我未曾吃饭就发出叹息； 我唉哼的声音涌出如水。
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
因我所恐惧的临到我身， 我所惧怕的迎我而来。
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
我不得安逸，不得平静， 也不得安息，却有患难来到。
