Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Hiob toaa so se,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“Mʼani agyina asram a atwa mu no, nna a Onyankopɔn hwɛɛ me so no,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
bere a ne kanea hyerɛn mʼatifi na mede ne kanea nantewee sum mu no!
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Ao, nna a misii so no, bere a Onyankopɔn adamfofa a emu yɛ den hyiraa me fi,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
bere a na Otumfo no da so ka me ho na me mma atwa me ho ahyia no,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
bere a na nufusu mu srade afɔw mʼakwan na abotan hwiee ngo sɛ nsu maa me no.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
“Bere a na mekɔ kuropɔn pon ano mekɔtena mʼagua so wɔ ɔmanfo aguabɔbea,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
mmerante hu me a, wogyina nkyɛn na mpanyimfo sɔre gyina hɔ;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
atitiriw gyae kasa na wɔde wɔn nsa kata wɔn ano;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
mmapɔmma tɛm dinn, na wɔn tɛkrɛma ka wɔn dudom.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Wɔn a wɔte me nka nyinaa ka me ho asɛmpa, na wɔn a wohu me nyinaa kamfo me,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
efisɛ meboaa ahiafo a wosu pɛɛ mmoa, ne ayisaa a wonni aboafo.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Onipa a na ɔrewu no hyiraa me; na memaa akunafo ani gyee wɔn koma mu.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Mede trenee furaa sɛ mʼadurade; atɛntrenee yɛɛ me nkataso ne mʼabotiri.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Meyɛɛ aniwa maa anifuraefo, ne anan maa mmubuafo.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Meyɛɛ ahiafo agya; na mekaa ahɔho asɛm maa wɔn.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Mibubuu amumɔyɛfo se na mihwim wɔn a wodi wɔn nya no fii wɔn anom.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
“Medwenee sɛ, ‘Mewu wɔ mʼankasa me fi mu, na me nna dɔɔso sɛ nwea.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Me ntin beduu nsu ano, na obosu agugu me mman so anadwo mu nyinaa.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Mʼanuonyam rempa da, na agyan ayɛ foforo wɔ me nsam daa.’
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
“Nnipa hwehwɛɛ sɛ wotie me, wɔyɛɛ dinn, twɛn mʼafotu.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Sɛ mekasa wie a wɔnnkasa bio, efisɛ me nsɛm tɔɔ wɔn asom yiye.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Wɔtwɛn me sɛnea wɔtwɛn osu a ɛpete, na wɔmenee me nsɛm sɛ osutɔ bere nsu.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Sɛ meserew mekyerɛ wɔn a, wɔntaa nnye nni; mʼanimtew som bo ma wɔn.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Mebɔɔ kwan maa wɔn na metenaa ase sɛ wɔn hene; metenaa ase sɛ ɔhene a ɔwɔ nʼasraafo mu; meyɛɛ sɛ obi a ɔkyekye agyaadwotwafo werɛ.
