Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Y tornó Job a tomar su parábola, y dijo:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

¡Quién me tornase como en los meses pasados, como en los días cuando Dios me guardaba!

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Cuando hacía resplandecer su candela sobre mi cabeza, a la luz de la cual yo caminaba en la oscuridad.

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Como fui en los días de mi mocedad, cuando Dios era familiar en mi tienda;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Cuando aun el Omnipotente estaba conmigo, y mis mozos al derredor de mí;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Cuando yo lavaba mis caminos con manteca, y la piedra me derramaba ríos de aceite;

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Cuando salía a la puerta a juicio, y en la plaza hacía aparejar mi silla:

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Los mozos me veían, y se escondían, y los viejos se levantaban, y estaban en pie.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Los príncipes detenían sus palabras, y ponían la mano sobre su boca.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

La voz de los principales se ocultaba, y su lengua se pegaba a su paladar.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Cuando los oídos que me oían, me llamaban bienaventurado, y los ojos que me veían, me daban testimonio;

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Porque libraba al pobre que gritaba, y al huérfano que carecía de ayudador.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La bendición del que se iba a perder venía sobre mí, y al corazón de la viuda hacía cantar de alegría.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Vestíame de justicia, y ella me vestía como un manto, y mí toca era juicio.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Yo era ojos al ciego, y pies al cojo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

A los menesterosos era padre, y de la causa que no entendía, me informaba con diligencia.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Y quebraba los colmillos del inicuo; y de sus dientes hacía soltar la presa.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Y decía: En mi nido moriré, y como arena multiplicaré días.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Mi raíz está abierta junto a las aguas, y en mis ramas permanecerá rocío.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Mi honra se renueva conmigo, y mi arco se renueva en mi mano.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Oíanme y esperaban, y callaban a mi consejo.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Tras mi palabra no replicaban: mas mi razón destilaba sobre ellos.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Y esperábanme como a la lluvia, y abrían su boca como a la lluvia tardía.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Si me reía a ellos, no lo creían; ni derribaban la luz de mi rostro.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Aprobaba el camino de ellos, y sentábame en cabecera; y moraba como el rey en el ejército, como el que consuela llorosos.