Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Entonces Job respondió:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Ojalá volviera a ser como en meses pasados, como en los días cuando ʼElohim me vigilaba,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

cuando su lámpara estaba sobre mi cabeza y a su luz yo caminaba en la oscuridad,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

aquellos días de mi vigor cuando la amistad íntima de ʼElohim velaba sobre mi vivienda,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

cuando ʼEL-Shadday aún estaba conmigo, y mis hijos alrededor de mí,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

cuando mis pasos eran lavados con mantequilla y la roca me derramaba ríos de aceite,

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

cuando iba a la puerta de la ciudad y en la plaza preparaba mi asiento.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Los jóvenes me veían y se escondían. Los ancianos se levantaban y permanecían en pie.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Los magistrados detenían sus palabras y ponían la mano sobre sus bocas.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

La voz de los nobles enmudecía y su lengua se les pegaba al paladar.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Los oídos que me escuchaban me llamaban bienaventurado, y los ojos que me miraban daban testimonio a mi favor.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Porque yo libraba al pobre que clamaba y al huérfano que no tenía ayudador.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La bendición del que iba a perecer caía sobre mí, y daba alegría al corazón de la viuda.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Me vestía de rectitud y con ella me cubría. Mi justicia era como un manto y un turbante.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Yo era ojos para el ciego y pies para el cojo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Era padre de los menesterosos. Me informaba con diligencia de la causa que no entendía.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Rompía las quijadas del perverso y de sus dientes arrancaba la presa.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Me decía: En mi nido moriré, y como la arena multiplicaré mis días.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Mi raíz se extendía hacia las aguas, y el rocío pernoctaba en mi ramaje.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Mi honra se renovaba en mí, y mi arco se fortalecía en mi mano.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Me escuchaban, esperaban y guardaban silencio ante mi consejo.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Después de mi palabra no replicaban. Mi razón destilaba sobre ellos.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

La esperaban como a la lluvia temprana, y abrían su boca como a la lluvia tardía.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Si me reía con ellos, no lo creían, y no tenían en menos la luz de mi semblante.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Yo les escogía el camino, y me sentaba entre ellos como su jefe. Yo vivía como un rey en medio de su tropa, como el que consuela a los que están de duelo.