Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Job siguió hablando.

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

“¡Ojalá volviera a los viejos tiempos en que Dios me cuidaba!

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Su luz brillaba sobre mí y alumbraba mi camino en la oscuridad.

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Cuando era joven y fuerte, Dios era mi amigo y me hablaba en mi casa.

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

El Todopoderoso seguía conmigo y estaba rodeado de mis hijos.

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Mis rebaños producían mucha leche, y el aceite fluía libremente de mis prensas de aceitunas.

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Salí a la puerta de la ciudad y me senté en la plaza pública.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Los jóvenes me veían y se apartaban del camino; los ancianos me defendían.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Los dirigentes guardaron silencio y se taparon la boca con las manos.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Las voces de los funcionarios se acallaron; se callaron en mi presencia.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

“Todos los que me escuchaban me alababan; los que me veían me elogiaban,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

porque daba a los pobres que me llamaban y a los huérfanos que no tenían quien los ayudara.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Los que estaban a punto de morir me bendijeron; hice cantar de alegría a la viuda.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Siendo sincero y actuando correctamente eran lo que yo llevaba como ropa.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Fui como los ojos para los ciegos y los pies para los cojos.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Fui como un padre para los pobres, y defendí los derechos de los extranjeros.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Rompí la mandíbula de los malvados y les hice soltar su presa de los dientes.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Pensé que moriría en casa, después de muchos años.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Como un árbol, mis raíces se extienden hasta el agua; el rocío se posa en mis ramas durante la noche.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Siempre se me concedían nuevos honores; mi fuerza se renovaba como un arco infalible.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

“La gente escuchaba atentamente lo que yo decía; se callaba al escuchar mis consejos.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Una vez que yo hablaba, no tenían nada más que decir; lo que yo decía era suficiente.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Me esperaban como quien espera la lluvia, con la boca abierta por la lluvia de primavera.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Cuando les sonreía, apenas podían creerlo; mi aprobación significaba todo el mundo para ellos.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Decidí el camino a seguir como su líder, viviendo como un rey entre sus soldados, y cuando estaban tristes los consolaba”.