Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Poleg tega je Job nadaljeval svojo prispodobo in rekel:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

»Oh, da bi bil kakor v preteklih mesecih, kakor v dneh, ko me je Bog varoval,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

ko je njegova sveča svetila nad mojo glavo in ko sem z njegovo svetlobo hodil skozi temo,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

kakor sem bil v dneh svoje mladosti, ko je bila Božja skrivnost na mojem šotoru,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

ko je bil Vsemogočni še z menoj, ko so bili moji otroci okoli mene,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

ko sem svoje korake umival z maslom in mi je skala izlivala reke olja,

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

ko sem šel ven k velikim vratom skozi mesto, ko sem svoj sedež pripravil na ulici!

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Mladeniči so me videli in se skrili in ostareli so se vzdignili in stali.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Princi so zadržali govorjenje in na svoja usta položili svojo roko.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Plemiči so molčali in njihov jezik se je prilepil na nebo njihovih ust.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Ko me je uho zaslišalo, potem me je blagoslovilo in ko me je oko zagledalo, mi je dalo pričevanje,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

ker sem osvobodil reveža, ki je jokal in osirotelega in tistega, ki ni imel nikogar, da mu pomaga.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Blagoslov tistega, ki je bil pripravljen, da umre, je prišel nadme. Vdovinemu srcu sem storil, da prepeva od radosti.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Nadel sem si pravičnost in ta me je oblekla. Moja sodba je bila kakor svečano oblačilo in diadem.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Bil sem oči slepemu in stopala hromemu.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Bil sem oče revnemu in zadevo, ki je nisem poznal, sem preiskal.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Zlomil sem čeljusti zlobnemu in izpulil plen iz njegovih zob.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Potem sem rekel: ›Umrl bom v svojem gnezdu in svoje dneve bom pomnožil kakor pesek.‹

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Moja korenina je bila razprostrta pri vodah in rosa je vso noč ležala na moji mladiki.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Moja slava je bila sveža v meni in moj lok je bil obnovljen v moji roki.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Možje so mi prisluhnili, čakali in molčali ob mojem nasvetu.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Po mojih besedah niso ponovno spregovorili in moj govor je rosil nanje.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Name so čakali kakor na dež in svoja usta so široko odprli kakor za pozni dež.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Če sem se jim smejal, temu niso verjeli. Svetlobe mojega obličja niso zavrgli.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Izbral sem njihovo pot in sedel [kot] vodja in prebival kakor kralj v vojski, kakor nekdo, ki tolaži žalovalce.