Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

E GIOBBE riprese il suo ragionamento, e disse:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Oh! fossi io pure come a' mesi di prima, Come al tempo che Iddio mi guardava!

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Quando egli faceva rilucere la sua lampana sopra il mio capo, E [quando] io camminava al suo lume, per mezzo le tenebre;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Come io era al tempo della mia giovanezza, Mentre il consiglio di Dio governava il mio tabernacolo;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Mentre l'Onnipotente [era] ancora meco, [E] i miei famigli mi [erano] d'intorno;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Mentre io lavava i miei passi nel burro, E le rocce versavano presso di me de' ruscelli d'olio.

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Quando io andava fuori alla porta per la città, [O] mi faceva porre il mio seggio in su la piazza,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

I fanciulli, veggendomi, si nascondevano; E i vecchi si levavano, e stavano in piè;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

I principali si rattenevano di parlare, E si mettevano la mano in su la bocca;

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

La voce de' rettori era celata, E la lor lingua era attaccata al lor palato;

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

L'orecchio che [mi] udiva mi celebrava beato; L'occhio che [mi] vedeva mi rendeva testimonianza;

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Perciocchè io liberava il povero che gridava, E l'orfano che non avea chi l'aiutasse.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La benedizione di chi periva veniva sopra me; Ed io faceva cantare il cuor della vedova.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Io mi vestiva di giustizia, ed [ella altresì] mi rivestiva; La mia dirittura [mi era] come un ammanto, e come una benda.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Io era occhi al cieco, E piedi allo zoppo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Io [era] padre a' bisognosi, E investigava la causa che mi era sconosciuta.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

E rompeva i mascellari al perverso, E gli faceva gittar la preda d'infra i denti.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Onde io diceva: Io morrò nel mio nido, E moltiplicherò i [miei] giorni come la rena.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

La mia radice [era] aperta alle acque, E la rugiada era tutta la notte in su i miei rami.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

La mia gloria si rinnovava in me, E il mio arco si rinforzava in mano mia.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

[Altri] mi ascoltava, ed aspettava [che io avessi parlato]; E taceva al mio consiglio.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Dopo che io avea parlato, niuno replicava; E i miei ragionamenti stillavano sopra loro.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Essi mi aspettavano come la pioggia, Ed aprivano la bocca, [come] dietro alla pioggia della stagione della ricolta.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

[Se] io rideva verso loro, essi nol credevano, E non facevano scader la chiarezza della mia faccia.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

[Se] mi piaceva d'andar con loro, io sedeva in capo, Ed abitava con loro come un re fra le [sue] schiere, E come una persona che consola quelli che fanno cordoglio.