Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Ankò, Job te reprann diskou. Li te di:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

“O ke m te menm jan ke m te ye nan mwa lontan yo! Kon nan jou ke Bondye te bay rega sou mwen yo;

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Lè lanp Li yo te briye sou tèt mwen, e pa limyè Li, mwen te mache pase nan fènwa a;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Jan mwen te ye nan pi bèl nan jou mwen yo, lè amitye Bondye te sou tant mwen an;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

lè Toupwisan an te toujou avè m, e pitit mwen yo te antoure mwen;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

lè pa mwen yo te benyen nan bè e wòch la t ap vide ban mwen gwo flèv lwil!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Lè m te konn sòti nan pòtay lavil la, pou m te gen chèz mwen sou plas la.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Jennonm yo te wè m, e te kache kò yo, e granmoun yo te konn leve kanpe.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Prens yo te sispann pale e te mete men yo sou bouch yo.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Vwa a moun pwisan yo te rete, e lang yo te kole anlè nan bouch yo.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Paske lè zòrèy la te tande m, li te rele m beni, e lè zye a te wè m, li te fè temwayaj benediksyon,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

akoz mwen te delivre malere ki te kriye pou sekou, avèk òfelen ki pa t gen moun pou ede l la.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Benediksyon a sila ki te prèt pou peri yo te rive sou mwen e mwen te fè kè vèv la chante avèk jwa.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Mwen te abiye nan ladwati e li te kouvri m; jistis mwen te tankou yon manto, avèk yon tiban.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Mwen te sèvi kon zye pou avèg yo, e pye pou sila bwate yo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Mwen te yon papa pou malere a, e ka ke m pa konnen an, mwen te chache twouve bout li.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Mwen te kase machwè a mechan an e mwen te retire viktim nan anba dan l.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Konsa, mwen te reflechi, “Mwen va mouri nan pwòp kay mwen, e mwen va kontwole jou m yo anpil tankou sab.”

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Rasin mwen gaye tankou dlo e lawouze kouche tout lannwit sou branch mwen yo.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Fòs mwen toujou nèf, e banza m renouvle nan men m.’

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

“Moun yo te koute e te tann. Yo te sispann pale pou tande konsèy mwen.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Apre pawòl pa m, yo pa t pale ankò, e pawòl mwen yo te etonnen yo.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Yo te tann mwen tankou lapli. Yo te ouvri bouch yo pou bwe, konsi se pou lapli nan sezon prentan.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Mwen te souri sou yo lè yo pa t kwè, e limyè a figi m pa t janm vin ba.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Mwen te chwazi yon chemen pou yo, te chita tankou chèf, e te demere tankou wa pami sòlda yo, tankou yon moun ki bay rekonfò a sila ki andèy yo.”