Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job prit de nouveau la parole sous forme sentencieuse et dit:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh! Que ne puis-je être comme aux mois du passé, Comme aux jours où Dieu me gardait,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Quand sa lampe brillait sur ma tête, Et que sa lumière me guidait dans les ténèbres!
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Que ne suis-je comme aux jours de ma vigueur, Où Dieu veillait en ami sur ma tente,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Quand le Tout-Puissant était encore avec moi, Et que mes enfants m’entouraient;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Quand mes pieds se baignaient dans la crème Et que le rocher répandait près de moi des ruisseaux d’huile!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Si je sortais pour aller à la porte de la ville, Et si je me faisais préparer un siège dans la place,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Les jeunes gens se retiraient à mon approche, Les vieillards se levaient et se tenaient debout.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Les princes arrêtaient leurs discours, Et mettaient la main sur leur bouche;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
La voix des chefs se taisait, Et leur langue s’attachait à leur palais.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
L’oreille qui m’entendait me disait heureux, L’œil qui me voyait me rendait témoignage;
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Car je sauvais le pauvre qui implorait du secours, Et l’orphelin qui manquait d’appui.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
La bénédiction du malheureux venait sur moi; Je remplissais de joie le cœur de la veuve.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Je me revêtais de la justice et je lui servais de vêtement, J’avais ma droiture pour manteau et pour turban.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
J’étais l’œil de l’aveugle Et le pied du boiteux.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
J’étais le père des misérables, J’examinais la cause de l’inconnu;
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Je brisais la mâchoire de l’injuste, Et j’arrachais de ses dents la proie.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Alors je disais: Je mourrai dans mon nid, Mes jours seront abondants comme le sable;
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
L’eau pénétrera dans mes racines, La rosée passera la nuit sur mes branches;
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Ma gloire reverdira sans cesse, Et mon arc rajeunira dans ma main.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
On m’écoutait et l’on restait dans l’attente, On gardait le silence devant mes conseils.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Après mes discours, nul ne répliquait, Et ma parole était pour tous une bienfaisante rosée;
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Ils comptaient sur moi comme sur la pluie, Ils ouvraient la bouche comme pour une pluie du printemps.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Je leur souriais quand ils perdaient courage, Et l’on ne pouvait chasser la sérénité de mon front.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
J’aimais à aller vers eux, et je m’asseyais à leur tête; J’étais comme un roi au milieu d’une troupe, Comme un consolateur auprès des affligés.
