Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Job jatkoi lausuen mietelmiään ja sanoi:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

"Oi, jospa olisin, niinkuin olin ammoin kuluneina kuukausina, niinkuin niinä päivinä, joina Jumala minua varjeli,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

jolloin hänen lamppunsa loisti pääni päällä ja minä hänen valossansa vaelsin pimeyden halki!

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Jospa olisin niinkuin kukoistukseni päivinä, jolloin Jumalan ystävyys oli majani yllä,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

jolloin Kaikkivaltias oli vielä minun kanssani ja poikani minua ympäröivät,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

jolloin askeleeni kylpivät kermassa ja kallio minun vierelläni vuoti öljyvirtoja!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Kun menin kaupunkiin porttiaukealle, kun asetin istuimeni torille,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

niin nuorukaiset väistyivät nähdessään minut, vanhukset nousivat ja jäivät seisomaan,

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

päämiehet lakkasivat puhumasta ja panivat kätensä suulleen.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Ruhtinasten ääni vaikeni, ja heidän kielensä tarttui suulakeen.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Sillä kenen korva minusta kuuli, hän ylisti minua onnelliseksi, kenen silmä minut näki, hän minusta todisti;

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

minä näet pelastin kurjan, joka apua huusi, ja orvon, jolla ei auttajaa ollut.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Menehtyväisen siunaus tuli minun osakseni, ja lesken sydämen minä saatoin riemuitsemaan.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Vanhurskaudella minä vaatetin itseni, ja se verhosi minut; oikeus oli minulla viittana ja päähineenä.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Minä olin sokean silmä ja ontuvan jalka.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Minä olin köyhien isä, ja tuntemattoman asiaa minä tarkoin tutkin.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Minä särjin väärintekijän leukaluut ja tempasin saaliin hänen hampaistansa.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Silloin ajattelin: 'Pesääni minä saan kuolla, ja minä lisään päiväni paljoiksi kuin hiekka.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Onhan juureni vedelle avoinna, ja kaste yöpyy minun oksillani.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Kunniani uudistuu alati, ja jouseni nuortuu minun kädessäni.'

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

He kuuntelivat minua ja odottivat, olivat vaiti ja vartoivat neuvoani.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Puhuttuani eivät he enää sanaa sanoneet, vihmana vuoti puheeni heihin.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

He odottivat minua niinkuin sadetta ja avasivat suunsa niinkuin kevätkuurolle.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Minä hymyilin heille, kun he olivat toivottomat, ja minun kasvojeni loistaessa eivät he synkiksi jääneet.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Jos suvaitsin tulla heidän luokseen, niin minä istuin ylinnä, istuin kuin kuningas sotajoukkonsa keskellä, niinkuin se, joka murheelliset lohduttaa."