Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job again took up his parable, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that I were as in the months of old, as in the days when God watched over me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shined upon my head, and by his light I walked through darkness;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the ripeness of my days, when the secret of God was upon my tent;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty was yet with me, and my children were about me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When my steps were washed with butter, and the rock poured me out rivers of oil!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went forth to the gate unto the city, when I prepared my seat in the street,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me and hid themselves, and the aged rose up and stood;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes refrained talking, and laid their hand on their mouth;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of the nobles was hushed, and their tongue cleaved to the roof of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For when the ear heard [me], then it blessed me; and when the eye saw [me], it gave witness unto me:
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I delivered the poor that cried, the fatherless also, that had none to help him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish came upon me: and I caused the widow’s heart to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me: my justice was as a robe and a diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, and feet was I to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the needy: and the cause of him that I knew not I searched out.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I brake the jaws of the unrighteous, and plucked the prey out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then I said, I shall die in my nest, and I shall multiply my days as the sand:
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root is spread out to the waters, and the dew lieth all night upon my branch:
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory is fresh in me, and my bow is renewed in my hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Unto me men gave ear, and waited, and kept silence for my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they spake not again; and my speech dropped upon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited for me as for the rain; and they opened their mouth wide as for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
If I laughed on them, they believed [it] not; and the light of my countenance they cast not down.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat [as] chief, and dwelt as a king in the army, as one that comforteth the mourners.
