Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job continued to take up his parable, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Who will give me back months like those which are past, days like those when God guarded me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shone over my head, when by his light I could walk in darkness;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the days of my abundance, when the confidence of God was upon my tent:
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty was yet with me, when my servants stood round about me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When I bathed my steps in cream, and the rock poured out near me streamlets of oil!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate close by the city, when in the open place I established my seat:
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Young men saw me, and hid themselves; and the aged rose up, and remained standing;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Princes stopped in the midst of [their] words, and laid their hand on their mouth:
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of nobles was arrested, and their tongue cleaved to their palate.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For the ear that heard me called me happy; and the eye that saw me bore witness for me;
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I delivered the poor that cried, and the fatherless, yea, that had none to help him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish came upon me; and the heart of the widow I caused to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I took righteousness as my garment, and it clothed me: as a robe and a mitre was justice unto me.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Eyes was I to the blind; and feet to the lame was I.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
A father was I to the needy; and the cause of him I knew not I used to investigate.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I broke the cutting-teeth of the wrong-doer, and out of his teeth I cast down his prey.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
And I said then, “In the midst of my nest shall I depart hence, and like the sand shall I have many days.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root will stand open for the water, and the dew will lodge on my boughs.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory will ever be new with me, and my bow will acquire fresh strength in my hand.”
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Unto me men listened, and waited, and watched in silence for my counsel
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they made no reply, and my speech dropped on them [like dew].
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited for me as for the rain, and they opened wide their mouth as for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
I smiled on those that had lost their confidence; and the light of my countenance they never cast down.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose their way for them, and I sat as chief, and dwelt as king in his army, as one that comforteth mourners.
