Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
So Iob proceeded and continued his parable, saying,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that I were as in times past, when God preserued me!
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his light shined vpon mine head: and when by his light I walked thorowe the darkenesse,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the dayes of my youth: when Gods prouidence was vpon my tabernacle:
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the almightie was yet with me, and my children round about me.
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When I washed my pathes with butter, and when the rocke powred me out riuers of oyle:
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate, euen to the iudgement seat, and when I caused them to prepare my seate in the streete.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The yong men saw me, and hid themselues, and the aged arose, and stood vp.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes stayed talke, and layde their hand on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voyce of princes was hidde, and their tongue cleaued to the roofe of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
And when the eare heard me, it blessed me: and when the eye sawe me, it gaue witnesse to me.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
For I deliuered the poore that cryed, and the fatherlesse, and him that had none to helpe him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish, came vpon me, and I caused the widowes heart to reioyce.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on iustice, and it couered me: my iudgement was as a robe, and a crowne.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was the eyes to the blinde, and I was the feete to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father vnto the poore, and when I knewe not the cause, I sought it out diligently.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
I brake also the chawes of the vnrighteous man, and pluckt the praye out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then I sayde, I shall die in my nest, and I shall multiplie my dayes as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
For my roote is spread out by the water, and the dewe shall lye vpon my branche.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory shall renue towarde me, and my bowe shall be restored in mine hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Vnto me men gaue eare, and wayted, and helde their tongue at my counsell.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my wordes they replied not, and my talke dropped vpon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they wayted for me, as for the raine, and they opened their mouth as for the latter rayne.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
If I laughed on them, they beleeued it not: neither did they cause the light of my countenance to fall.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I appoynted out their way, and did sit as chiefe, and dwelt as a King in the army, and like him that comforteth the mourners.
