Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job again took up his discourse, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
O that I were as in the months of old, as in the days when God watched over me,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
when his lamp shone upon my head, and by his light I walked through darkness,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
as I was in the ripeness of my days, when the friendship of God was upon my tent,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
when the Almighty was yet with me, and my sons were about me,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
when my steps were washed with butter, and the rock poured out streams of oil to me,
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
when I went forth to the gate to the city, when I prepared my seat in the street.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me and hid themselves, and the aged rose up and stood.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The rulers refrained from talking, and laid their hand on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of the ranking men was hushed, and their tongue stuck to the roof of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For when the ear heard me, then it blessed me, and when the eye saw me, it gave witness to me.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I delivered the poor who cried, also the fatherless who had none to help him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him who was ready to perish came upon me, and I caused the widow's heart to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me. My justice was as a robe and a diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, and I was feet to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the needy, and I searched out the case of him whom I did not know.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I broke the jaws of the unrighteous, and plucked the prey out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then I said, I shall die in my nest, and I shall multiply my days as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root is spread out to the waters, and the dew lays all night upon my branch.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory is fresh in me, and my bow is renewed in my hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
To me men gave ear, and waited, and kept silence for my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they spoke not again, and my speech distilled upon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited for me as for the rain. And they opened their mouth wide as for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
I smiled on them when they had no confidence, and they did not cast down the light of my countenance.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat as chief, and dwelt as a king in the army, as a man who comforts the mourners.
