Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

約伯又接着說：

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

惟願我的景況如從前的月份， 如上帝保守我的日子。

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

那時他的燈照在我頭上； 我藉他的光行過黑暗。

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

我願如壯年的時候： 那時我在帳棚中， 上帝待我有密友之情；

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

全能者仍與我同在； 我的兒女都環繞我。

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

奶多可洗我的腳； 磐石為我出油成河。

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

我出到城門， 在街上設立座位；

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

少年人見我而迴避， 老年人也起身站立；

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

王子都停止說話， 用手摀口；

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

首領靜默無聲， 舌頭貼住上膛。

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

耳朵聽我的，就稱我有福； 眼睛看我的，便稱讚我；

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

因我拯救哀求的困苦人 和無人幫助的孤兒。

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

將要滅亡的為我祝福； 我也使寡婦心中歡樂。

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

我以公義為衣服， 以公平為外袍和冠冕。

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

我為瞎子的眼， 瘸子的腳。

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

我為窮乏人的父； 素不認識的人，我查明他的案件。

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

我打破不義之人的牙床， 從他牙齒中奪了所搶的。

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

我便說：我必死在家中， 必增添我的日子，多如塵沙。

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

我的根長到水邊； 露水終夜霑在我的枝上。

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

我的榮耀在身上增新； 我的弓在手中日強。

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

人聽見我而仰望， 靜默等候我的指教。

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

我說話之後，他們就不再說； 我的言語像雨露滴在他們身上。

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

他們仰望我如仰望雨， 又張開口如切慕春雨。

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

他們不敢自信，我就向他們含笑； 他們不使我臉上的光改變。

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

我為他們選擇道路，又坐首位； 我如君王在軍隊中居住， 又如弔喪的安慰傷心的人。