Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Да, сребро има жице, и злато има место где се топи.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Гвожђе се вади из праха, и из камена се топи бронза.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Мраку поставља међу, и све истражује човек до краја, и камење у тами и у сену смртном.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Река навре с места свог да јој нико не може приступити; али се одбије и одлази трудом човечјим.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Из земље излази хлеб, и под њом је друго, као огањ.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
У камену је њеном место сафиру, а онде је прах златни.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Те стазе не зна птица, нити је виде око крагујево;
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Не угази је младо зверје, нити њом прође лав.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
На кремен диже руку своју; превраћа горе из дна.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Из стене изводи потоке, и свашта драгоцено види Му око.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Уставља реке да не теку, и шта је сакривено износи на видело.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Али мудрост где се налази? И где је место разуму?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Не зна јој човек цене, нити се находи у земљи живих.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Бездана вели: Није у мени; и море вели: Није код мене.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Не може се дати чисто злато за њу, нити се сребро измерити у промену за њу.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Не може се ценити златом офирским, ни драгим онихом ни сафиром.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Не може се наједначити с њом ни злато ни кристал, нити се може променити за закладе златне.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Од корала и бисера нема спомена, јер је вредност мудрости већа него драгом камењу.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Не може се с њом изједначити топаз етиопски, нити се може ценити чистим златом.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Откуда, дакле, долази мудрост? И где је место разуму?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Сакривена је од очију сваког живог, и од птица небеских заклоњена.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Погибао и смрт говоре: Ушима својим чусмо славу њену.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Бог зна пут њен, и познаје место њено.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Јер гледа до крајева земаљских и види све што је под свим небом.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Кад даваше ветру тежину, и мераше воду мером,
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Кад постављаше закон дажду и пут муњи громовној.
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
Још је онда виде и огласи је, уреди је и претражи је.
28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
А човеку рече: Гле, страх је Божји мудрост, и уклањати се ода зла јесте разум.
