Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Sylv hev sin stad, der dei det finn, og gullet, som dei reinsa vinn,
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
og jarn fram or jordi fær, og kopar ut or steinen bræ’r;
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
På natteskuggen gjer dei slutt og myrkheims steinar granskar ut.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Djupt under by med annsamt liv i gruvor bergmenn kliv og sviv.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
På jordi brødkorn fram dei driv, men inni upp som eld dei riv.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Safiren sit i steinar der, og der seg og gullklumpar ter,
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Ei ørnen kjenner denne veg, for haukesyn han løyner seg.
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Ei stolte rovdyr vegen fann, og løva aldri gjeng på han.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
På harde steinen dei handi legg; då sturtar mang ein bergevegg.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
I berget seg gangar grev og skodar mang ein skatt so gjæv.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Dei dytter til for rennand’ å, det løynde fram for ljoset må.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Men visdomen, kvar er han å få? Og kvar skal ein vitet nå?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Slett ingen veit hans verd og vinst; i manneheim han ikkje finst;
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Avgrunnen dyn: «Her ei han er!» Og havet segjer: «Ikkje her!»
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Du kann’kje kjøpa han for gull, men sylv ei vega prisen full,
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
og ei for gull ifrå Ofir, ei for onyks, ei for safir.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Ei gull og glas er nok til kaup, og ei til byte fingull-staup.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Korall, krystall gjeld ikkje her. Visdom er meir enn perlor verd.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Topas frå Kus er altfor ring, ja, reinast gull vert ingen ting.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Visdomen, kvar kjem han ifrå? Og kvar skal ein til vitet nå?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Det ingen veit på denne jord; ei fugl det fann, kvar helst han for.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Avgrunn og daude segjer greidt: «Eit gjetord er alt det me veit.»
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Men Gud han kjenner denne veg; han veit kvar visdom løyner seg.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Han skodar heilt til heimsens tram, og under himmeln ser han fram.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Då vinden han med vegti vog og sette mål for vatnet og,
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
då han gav regnet lovi si og ljomet veg å ganga i,
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
då såg han og synte fram og granska honom umhugsam.
28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Til menneskja han sagde so: «I Herrens otte visdom sit, og fly det vonde, det er vit.»»
