Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Tiešām, sudrabam ir savi ceļi, kur tas rodas, un kausējamam zeltam sava vieta.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Dzelzs no zemes top ņemta, un no akmeņiem varš top kausēts.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Tumsai gals likts, un caur caurim cilvēks izmeklē arī pašā galējā tumsā apslēptos akmeņus.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Viņš izrok ceļu turp, kur neviens nedzīvo, un kur neviena kāja neved; tur viņš karājās un nolaižās tālu no cilvēkiem.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
No zemes virsas izaug maize, viņas apakša top apgriezta kā no uguns.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Viņas akmeņos ir safīri, un tur rodas zelta graudi.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Ne ērglis šo ceļu nav ieraudzījis, ne vanaga acs to nav redzējusi.
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Briesmīgi zvēri pa to nav gājuši, un lauva pa to nav staigājis.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Cilvēks pieliek savu roku pie akmeņiem, un izrok kalnu pamatus;
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Viņš izcērt ceļus akmeņu kalnos, un viņa acs ierauga visādus dārgumus;
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Viņš aizdara ūdeņus, kā nesūcās cauri, un izved gaismā, kas ir apslēpts.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Bet gudrību, kur to atrod, un kur mājo atzīšana?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Cilvēks nezin, ar ko lai to pērk un dzīvo zemē to nevar uziet.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Bezdibenis saka: te viņas nav; un jūra saka: tā nav pie manis.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Zeltu par viņu nevar dot, nedz sudraba maksu par viņu iesvērt.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
To nevar uzsvērt ar Ofira zeltu nedz ar dārgiem oniksa un safīra akmeņiem.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
To neatsver ne zelts, ne spīdoši akmeņi, to nevar izmīt pret zelta glītumiem.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Par pērlēm un kristālu nav ko runāt; jo gudrību mantot ir pārāki par pērlēm.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Moru zemes topāzs viņai nav līdzīgs, un visu šķīstais zelts viņu nepanāk.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Nu tad, no kurienes nāk gudrība un kur mājo atzīšana?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Jo tā ir apslēpta priekš visu acīm, kas dzīvo, un putniem apakš debess tā ir nezināma.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Elle un nāve saka: ar savām ausīm gan esam dzirdējuši viņas slavu.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Dievs pazīst viņas ceļu, un Tas zin viņas vietu.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Jo Viņš skatās līdz pasaules galiem, Viņš redz, kas apakš visām debesīm.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Kad Viņš vējam deva savu svaru un ūdeni nosvēra pēc mēra,
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Kad Viņš lietum sprieda likumu un zibenim un pērkonam ceļu,
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
Tad Viņš to izredzēja un to izteica, Viņš to sataisīja un izdibināja,
28 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Un sacīja uz cilvēku: redzi, Tā Kunga bijāšana, tā ir gudrība, un atstāties no ļauna, tā ir atzīšana.
