Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
I Jov nastavi besjedu svoju i reèe:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
Tako da je živ Bog, koji je odbacio parbu moju, i svemoguæi, koji je ojadio dušu moju,
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Dok je duša moja u meni, i duh Božji u nozdrvama mojim,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
Neæe usne moje govoriti bezakonja, niti æe jezik moj izricati prijevare.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Ne dao Bog da pristanem da imate pravo; dokle dišem, neæu otstupiti od svoje dobrote.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
Držaæu se pravde svoje, niti æu je ostaviti; neæe me prekoriti srce moje dokle sam živ.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Neprijatelj moj biæe kao bezbožnik, i koji ustaje na me, kao bezakonik.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Jer kako je nadanje licemjeru, kad se lakomi a Bog æe išèupati dušu njegovu?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Hoæe li Bog uslišiti viku njegovu kad na nj doðe nevolja?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Hoæe li se svemoguæemu radovati? hoæe li prizivati Boga u svako vrijeme?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Uèim vas ruci Božjoj, i kako je u svemoguæega ne tajim.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Eto, vi svi vidite, zašto dakle jednako govorite zaludne stvari?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
To je dio èovjeku bezbožnom od Boga, i našljedstvo koje primaju nasilnici od svemoguæega.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Ako mu se množe sinovi, množe se za maè, i natražje njegovo neæe se nasititi hljeba.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Koji ostanu iza njega, na smrti æe biti pogrebeni, i udovice njihove neæe plakati.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
Ako nakupi srebra kao praha, i nabavi haljina kao blata,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
Što nabavi, obuæi æe pravednik, i srebro æe dijeliti bezazleni.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Gradi sebi kuæu kao moljac, i kao kolibu koju naèini èuvar.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Bogat æe umrijeti a neæe biti pribran; otvoriæe oèi a nièega neæe biti.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Stignuæe ga strahote kao vode; noæu æe ga odnijeti oluja.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Uzeæe ga vjetar istoèni, i otiæi æe; vihor æe ga odnijeti s mjesta njegova.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
To æe Bog pustiti na nj, i neæe ga žaliti; on æe jednako bježati od ruke njegove.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Drugi æe pljeskati rukama za njim, i zviždaæe za njim s mjesta njegova.
