< Jób 27 >
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Et Job, ajoutant à ce préambule, dit:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
Vive le Seigneur qui m'a ainsi jugé, le Tout-Puissant qui a rempli mon âme d'amertume!
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Aussi longtemps que je conserverai le souffle, que l'esprit divin résidera en moi,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
Mes lèvres ne laisseront échapper aucune parole déréglée; mon âme ne concevra aucune pensée inique.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Dieu me garde jusqu'à la mort de vous croire justes; je ne cesserai pas de protester de mon innocence.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
Je ne me suis jamais écarté de l'amour de la justice; ma conscience ne me dit pas que j'aie rien fait de mal.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Puissent donc ceux qui me haïssent être renversés comme des impies! puissent ceux qui s'élèvent contre moi périr comme des pervers!
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Car quelle peut être l'espérance de l'impie dans ses entreprises? S'est- il appuyé sur le Seigneur pour réussir?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Dieu exaucerait-il sa prière? Et aux jours de l'adversité
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Oserait-il s'adresser librement au Seigneur? S'il l'invoquait, serait-il écouté?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Mais je vais vous apprendre ce que tient en sa main le Seigneur, ce que le Tout-Puissant a auprès de lui; je ne dirai rien que de véritable.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Et ne le savez-vous pas, vous qui prononcez vainement des choses vaines?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Voici le sort que le Seigneur réserve aux impies; voici la part que le Tout-Puissant fera aux grands de la terre.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Si les fils de l'impie sont nombreux, ils périront par l'épée; s'ils arrivent à l'âge d'homme, ils seront des mendiants.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Ceux des siens qui lui survivront auront comme lui une mort funeste; nul pour sa veuve n'aura de commisération.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
S'il a amassé de l'argent comme des monceaux de terre, et de l'or comme des tas d'argile,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
Les justes se les approprieront; les hommes sincères vivront de ses richesses.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Car sa famille aura disparu comme des vermisseaux, comme des toiles d'araignées.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Il s'est couché riche et il touchait à sa fin; il a ouvert les yeux et déjà il n'est plus.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Les douleurs ont accouru sur lui comme un torrent; la nuit il a été surpris par un tourbillon.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Le vent brûlant le saisira et l'enlèvera de sa maison comme la paille qu'à séparée le vanneur.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Et il l'accablera sans lui faire grâce, quelque effort qu'il fasse pour échapper à ses atteintes.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Et il frappera à coups redoublés; et, en sifflant il le chassera de la ville qu'il habitait.