Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
And Job addeth to lift up his simile, and saith: —
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
God liveth! He turned aside my judgment, And the Mighty — He made my soul bitter.
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
For all the while my breath [is] in me, And the spirit of God in my nostrils.
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
My lips do not speak perverseness, And my tongue doth not utter deceit.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Pollution to me — if I justify you, Till I expire I turn not aside mine integrity from me.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
On my righteousness I have laid hold, And I do not let it go, My heart doth not reproach me while I live.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
As the wicked is my enemy, And my withstander as the perverse.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
For what [is] the hope of the profane, When He doth cut off? When God doth cast off his soul?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
His cry doth God hear, When distress cometh on him?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
On the Mighty doth he delight himself? Call God at all times?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
I shew you by the hand of God, That which [is] with the Mighty I hide not.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Lo, ye — all of you — have seen, And why [is] this — ye are altogether vain?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
This [is] the portion of wicked man with God, And the inheritance of terrible ones From the Mighty they receive.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
If his sons multiply — for them [is] a sword. And his offspring [are] not satisfied [with] bread.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
His remnant in death are buried, And his widows do not weep.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
If he heap up as dust silver, And as clay prepare clothing,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
He prepareth — and the righteous putteth [it] on, And the silver the innocent doth apportion.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
He hath built as a moth his house, And as a booth a watchman hath made.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Rich he lieth down, and he is not gathered, His eyes he hath opened, and he is not.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Overtake him as waters do terrors, By night stolen him away hath a whirlwind.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Take him up doth an east wind, and he goeth, And it frighteneth him from his place,
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
And it casteth at him, and doth not spare, From its hand he diligently fleeth.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
It clappeth at him its hands, And it hisseth at him from his place.
