Jób 27

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

Og Job blev ved at fremføre sit Billedsprog og sagde:

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

Saa sandt Gud lever, som har borttaget min Ret, og den Almægtige, som har beskelig bedrøvet min Sjæl!

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

— thi endnu er min Aand i mig, og Guds Aande i min Næse —

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

skulle mine Læber ikke tale Uret, og skal min Tunge ikke fremføre Svig.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Det være langt fra mig, at jeg skulde give eder Ret; indtil jeg opgiver Aanden, vil jeg ikke lade mig fratage min Uskyldighed.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

Jeg vil holde paa min Retfærdighed og ikke lade af fra den; mit Hjerte skal ikke bebrejde mig nogen af mine Dage.

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

Min Fjende skal staa som en ugudelig, og den, som rejser sig imod mig, som en uretfærdig.

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Thi hvad er den vanhelliges Forventelse, naar Gud bortskærer og bortrykker hans Sjæl!

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Mon Gud skulde høre hans Skrig, naar Angest kommer over ham?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Kan han forlyste sig ved den Almægtige? kan han til hver en Tid paakalde Gud?

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

Jeg vil lære eder om Guds Haand; hvad der er hos den Almægtige, vil jeg ikke dølge.

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Se, I have jo alle set det; hvorfor nære da en saadan Forfængelighed?

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

Dette er et ugudeligt Menneskes Del hos Gud og Voldsmænds Arv, som de faa af den Almægtige.

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

Har han mange Børn, hjemfalde de til Sværdet, og hans Afkom vil ikke mættes af Brød.

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

De, som blive tilovers af ham, skulle begraves ved Døden, og hans Enker skulle ikke begræde ham.

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

Naar han sanker Sølv som Støv og samler Klæder som Dynd,

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

da samler han det vel, men den retfærdige skal iføre sig det, og den uskyldige skal dele Pengene.

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

Han byggede sit Hus som Møl, og som en Hytte, en Vogter gør sig.

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Rig lægger han sig og bliver ikke ved; sine Øjne oplader han og er ikke mere til.

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Forskrækkelser skulle gribe ham som Vande, en Hvirvelvind skal bortstjæle ham om Natten.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Østenvejret skal løfte ham op, og han farer bort, og det skal hvirvle ham bort fra sit Sted.

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Og Gud skal skyde paa ham og ikke spare; med skal han ville fly fra hans Haand.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Man skal klappe i Hænderne over ham og pibe ham bort fra hans Sted.