Jób 26
1 A odpovídaje Job, řekl:
Job prit la parole et dit:
2 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?
Comme tu sais bien venir en aide à la faiblesse! Comme tu prêtes secours au bras sans force!
3 Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?
Quels bons conseils tu donnes à celui qui manque d’intelligence! Quelle abondance de sagesse tu fais paraître!
4 Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?
A qui s’adressent tes paroles? Et qui est-ce qui t’inspire?
5 Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.
Devant Dieu les ombres tremblent Au-dessous des eaux et de leurs habitants;
Devant lui le séjour des morts est nu, L’abîme n’a point de voile. (Sheol h7585)
7 Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
Il étend le septentrion sur le vide, Il suspend la terre sur le néant.
8 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.
Il renferme les eaux dans ses nuages, Et les nuages n’éclatent pas sous leur poids.
9 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
Il couvre la face de son trône, Il répand sur lui sa nuée.
10 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Il a tracé un cercle à la surface des eaux, Comme limite entre la lumière et les ténèbres.
11 Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.
Les colonnes du ciel s’ébranlent, Et s’étonnent à sa menace.
12 Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
Par sa force il soulève la mer, Par son intelligence il en brise l’orgueil.
13 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
Son souffle donne au ciel la sérénité, Sa main transperce le serpent fuyard.
14 Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
Ce sont là les bords de ses voies, C’est le bruit léger qui nous en parvient; Mais qui entendra le tonnerre de sa puissance?
