Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Zakaj, videč, da časi niso skriti pred Vsemogočnim, tisti, ki ga ne poznajo, vidijo njegove dni?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Nekateri odstranjujejo mejnike, na silo odvedejo trope in se hranijo z njimi.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Odvedli so osla osirotelemu, vdovinega vola so vzeli za jamstvo.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Pomoči potrebnega odvrnejo iz poti. Revni na zemlji se skupaj skrivajo.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Glej, kakor divji osli v puščavi gredo naprej k svojemu delu; ob zori se dvigajo za plenom. Divjina zanje in za njihove otroke obrodi hrano.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Žanjejo vsak svoje žito na polju, in zbirajo trgatev zlobnih.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Nagim povzročajo, da prenočujejo brez oblačil, da v mrazu nimajo nobenega pokrivala.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Mokri so od nalivov z gora in se oklepajo skale v želji po zatočišču.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Siroto trgajo od prsi in jemljejo jamstvo revnemu.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Povzročajo mu, da hodi nag, brez obleke in jemljejo snop pred lačnim,
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
ki dela olje znotraj njihovih zidov in mendra njihove vinske stiskalnice in trpi žejo.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Iz mesta stokajo ljudje in duša ranjenega vpije, vendar Bog nanje ne polaga nespametnosti.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Oni so izmed tistih, ki se upirajo svetlobi. Ne poznajo njenih poti niti ne ostajajo na njenih stezah.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Morilec vstaja s svetlobo, ubija uboge in pomoči potrebne in v noči je kakor tat.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Tudi oko zakonolomca čaka na mrak, rekoč: ›Nobeno oko me ne bo videlo‹ in skriva svoj obraz.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
V temi kopljejo skozi hiše, ki so si jih označili podnevi; oni ne poznajo svetlobe.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Kajti jutro jim je celo kakor senca smrti. Če jih kdo prepozna, so v strahotah smrtne sence.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Nagel je kakor vode. Njihov delež je preklet na zemlji. Ne gleda poti v vinograde.
Suša in vročina použijeta snežne vode; tako grob tiste, ki so grešili. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Maternica ga bo pozabila, ličinka se bo medéno hranila na njem. Ne bo se ga več spominjalo in zlobnost bo zlomljena kakor drevo.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Z jalovo, ki ne rojeva, postopa hudobno in ne dela dobrega vdovi.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
S svojo močjo priteguje tudi mogočne. On vstaja in noben človek ni prepričan v življenje.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Čeprav mu je dano, da bi bil na varnem, kjer počiva, so vendar njegove oči na njihovih poteh.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Povišani so za malo časa, toda izginejo in so ponižani. Vzeti so iz poti kakor vsi drugi in odsekani kakor vrhovi žitnega klasja.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Če ne bi bilo to sedaj tako, kdo me bo naredil za lažnivca in moj govor naredil brez vrednosti?«
