Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Zašto svemoguæemu nijesu sakrivena vremena? i koji ga znaju, ne vide dana njegovijeh?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Meðe pomièu bezbožni, otimaju stado i pasu;
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Magarca sirotama odgone; u zalogu uzimaju vola udovici;
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Siromahe odbijaju s puta; ubogi u zemlji kriju se svi.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Gle, kao divlji magarci u pustinji izlaze na posao svoj ustajuæi rano na plijen; pustinja je hrana njima i djeci njihovoj;
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Žanju njivu i beru vinograd koji nije njihov;
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Gola nagone da noæuje bez haljine, koji se nemaju èim pokriti na zimi,
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Okisli od pljuska u gori, nemajuæi zaklona, privijaju se k stijeni.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Grabe siroèe od dojke i sa siromaha skidaju zalog.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Gologa ostavljaju da ide bez haljine, i one koji nose snopove da gladuju.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Koji meðu njihovijem zidovima ulje cijede i grožðe u kacama gaze, podnose žeð.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Ljudi u gradu uzdišu, i duše pobijenijeh vièu, a Bog ne ukida toga.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Oni se protive svjetlosti, ne znajuæi za putove njezine i ne staju na stazama njezinijem.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Zorom ustajuæi krvnik ubija siromaha i ubogoga; a noæu je kao lupež.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
I oko kurvarovo pazi na sumrak govoreæi: da me oko ne vidi. I sakriva lice.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Prokopavaju po mraku kuæe, koje obdan sebi zabilježe; ne znaju za svjetlost.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Jer je zora njima svjema sjen smrtni; ako ih ko pozna, strah ih je sjena smrtnoga.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Brzi su kao povrh vode, proklet je dio njihov na zemlji; neæe vidjeti puta vinogradskoga.
Kao što suša i vruæina grabi vode šnježne, tako grob grješnike. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Zaboravlja ih utroba materina, slatki su crvima, ne spominju se više; kao drvo skršiæe se nepravednik.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Združuje s njim nerotkinju koja ne raða, i udovici ne èini dobra.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Grabi jake svojom silom; ostane li koji, ne uzda se u život svoj.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Da mu Bog u što æe se pouzdati; ali oèi njegove paze na njihove pute.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Uzvise se za malo, pa ih nema; padaju i ginu kao svi drugi, i kao vrh od klasa otsijecaju se.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Nije li tako? ko æe me utjerati u laž i obratiti u ništa rijeèi moje?
