Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Pourquoi n’y a-t-il pas de temps réservés par le Tout-Puissant, et ceux qui le servent ne voient-ils pas son jour?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
On voit des hommes qui déplacent les bornes, qui font paître le troupeau qu’ils ont volé.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Ils poussent devant eux l’âne de l’orphelin, et retiennent en gage le bœuf de la veuve.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Ils forcent les pauvres à se détourner du chemin; tous les humbles du pays sont réduits à se cacher.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Comme l’onagre dans la solitude, ils sortent pour leur travail, dès le matin, cherchant leur nourriture. Le désert leur fournit la subsistance de leurs enfants;
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
ils coupent les épis dans les champs, ils maraudent dans la vigne de leur oppresseur.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Nus, ils passent la nuit, faute de vêtements, sans couverture contre le froid.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
La pluie des montagnes les pénètre; à défaut d’abri, ils se blottissent contre le rocher.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Ils arrachent l’orphelin à la mamelle, ils prennent des gages sur les pauvres.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Ceux-ci, tout nus, sans vêtements, portent, affamés, les gerbes du maître;
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Ils expriment l’huile dans ses celliers; ils foulent la vendange, et ils ont soif.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Du sein des villes s’élèvent les gémissements des hommes, et l’âme des blessés crie; et Dieu ne prend pas garde à ces forfaits!
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
D’autres sont parmi les ennemis de la lumière, ils n’en connaissent pas les voies, ils ne se tiennent pas dans ses sentiers.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
L’assassin se lève au point du jour; il tue le pauvre et l’indigent, il rôde la nuit comme un voleur.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
L’œil de l’adultère épie le crépuscule; « Personne ne me voit, » dit-il, et il jette un voile sur son visage.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
La nuit, d’autres forcent les maisons, le jour, ils se tiennent cachés: ils ne connaissent pas la lumière.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Pour eux, le matin est comme l’ombre de la mort, car les horreurs de la nuit leur sont familières.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Ah! l’impie glisse comme un corps léger sur la face des eaux, il n’a sur la terre qu’une part maudite, il ne se dirige pas sur le chemin des vignes!
Comme la sécheresse et la chaleur absorbent l’eau des neiges, ainsi le schéol engloutit les pécheurs! (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Ah! Le sein maternel l’oublie, les vers en font leurs délices; on ne se souvient plus de lui, et l’iniquité est brisée comme un arbre.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Il dévorait la femme stérile et sans enfants, il ne faisait pas de bien à la veuve!...
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Mais Dieu par sa force ébranle les puissants, il se lève, et ils ne comptent plus sur la vie;
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
il leur donne la sécurité et la confiance, et ses yeux veillent sur leurs voies.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Ils se sont élevés, et en un instant ils ne sont plus; ils tombent, ils sont moissonnés comme tous les hommes; ils sont coupés comme la tête des épis.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
S’il n’en est pas ainsi, qui me convaincra de mensonge? Qui réduira mes paroles à néant?
