Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Why are not times treasured up by the Almighty? And why do not they who know him see his days?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
They remove landmarks; They take away flocks by violence, and pasture them.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
They drive away the ass of the fatherless, And take the widow's ox for a pledge.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
They push the needy from the way; All the poor of the land are forced to hide themselves.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Behold, like wild asses of the desert, they go forth to their work; They search for prey; The wilderness supplieth them food for their children.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
In the fields they reap the harvest, And gather the vintage of the oppressor.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
They lodge naked, without clothing, And without covering from the cold.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
They are drenched with the mountain showers, And embrace the rock for want of shelter.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
The fatherless are torn from the breast, And the garment of the needy is taken for a pledge.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
They go naked, without clothing, And carry the sheaf hungry.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
They make oil within their walls, And tread the wine-vat, yet suffer thirst.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
From anguish the dying groan, And the wounded cry aloud; And God regardeth not their prayer!
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Others hate the light; They know not its ways, And abide not in its paths.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
With the light ariseth the murderer; He killeth the poor and needy; In the night he is as a thief.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
The eye of the adulterer watcheth for the twilight; He saith, “No eye will see me,” And putteth a mask upon his face.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
In the dark they break into houses; In the daytime they shut themselves up; They are strangers to the light.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
The morning is to them the very shadow of death; They are familiar with the terrors of the shadow of death.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Light are they on the face of the waters; They have an accursed portion in the earth; They come not near the vineyards.
As drought and heat consume the snow waters, So doth the grave the wicked. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
His own mother forgetteth him; The worm feedeth sweetly on him; He is no more remembered, And iniquity is broken like a tree.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
He oppresseth the barren, that hath not borne, And doeth not good to the widow.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
He taketh away the mighty by his power; He riseth up, and no one is sure of life.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
God giveth them security, so that they are confident; His eyes are upon their ways.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
They are exalted; —in a little while they are gone! They are brought low, and die, like all others; And like the topmost ears of corn are they cut off.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
If it be not so, who will confute me, And show my discourse to be worthless?
