Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Eyüp şöyle yanıtladı:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
“Bugün de acı acı yakınacağım, İniltime karşın Tanrı'nın üzerimdeki eli ağırdır.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Keşke O'nu nerede bulacağımı bilseydim, Tahtına varabilseydim!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Davamı önünde dile getirir, Kanıtlarımı art arda sıralardım.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Bana vereceği yanıtı öğrenir, Ne diyeceğini anlardım.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Eşsiz gücüyle bana karşı mı çıkardı? Hayır, yalnızca dinlerdi beni.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Haklı kişi davasını oraya, O'nun önüne getirebilirdi, Ben de yargılanmaktan sonsuza dek kurtulurdum.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
“Doğuya gitsem orada değil, Batıya gitsem O'nu bulamıyorum.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Kuzeyde iş görse O'nu seçemiyorum, Güneye dönse O'nu göremiyorum.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Ama O tuttuğum yolu biliyor, Beni sınadığında altın gibi çıkacağım.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Adımlarını yakından izledim, Sapmadan yolunu tuttum.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Ağzından çıkan buyruklardan ayrılmadım, Günlük ekmeğimden çok ağzından çıkan sözlere değer verdim.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
“O tek başınadır, kim O'nu caydırabilir? Canı ne isterse onu yapar.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Benimle ilgili kararını yerine getirir, Daha nice tasarısı vardır.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Bu yüzden dehşete düşerim huzurunda, Düşündükçe korkarım O'ndan.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Tanrı cesaretimi kırdı, Her Şeye Gücü Yeten beni yıldırdı.
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.
Karanlık beni susturamadı, Yüzümü örten koyu karanlık.
