Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Då svara Job og sagde:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
«Endå gjeld klaga mi for tråss, tungt legg eg handi på min sukk.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Berre eg kunde finna honom og koma til hans bustad fram!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Då la eg fram for han mi sak og fyllte munnen min med prov.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Då høyrde eg kva svar han gav, og merka det han sa til meg.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Vilde med magt han mot meg standa? Nei, lyda på meg vilde han.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Ein skuldfri stod då for han fram; for alltid slapp eg domar min.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Gjeng eg i aust, han er’kje der; mot vest, eg vert han ikkje var;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
i nord han verkar, ei eg ser han, han snur mot sud, eg ser han ikkje.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
For all den veg eg fer han kjenner; prøvde han meg, eg var som gull.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Min fot hev fylgt i faret hans; hans veg eg gjeng ubrigdeleg,
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
veik ei frå det hans lippa baud, meir enn mi lov eg lydde hans.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Men ein er han, kven hindrar honom? Det han hev hug til, gjer han og.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Han um min lagnad avgjerd tek, og hev med meg so mangt i emning.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Eg difor ræddast for hans åsyn, når eg det minnest, skjelv eg for han.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Ja, Gud hev brote ned mitt mod, og Allvald hev gjort meg fælen,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.
ei er det myrkret som meg tyner, og ei mi eigi myrke åsyn.
