Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Da tok Job til orde og sa:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Ennu idag gjelder min klage for å være gjenstridighet; min hånd hviler dog tungt på mitt sukk.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Bare jeg visste å finne ham og kunde komme frem til hans trone!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Jeg skulde legge min sak frem for hans åsyn og fylle min munn med beviser.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Jeg skulde få vite de ord han vilde svare mig, og merke mig hvad han vilde si til mig.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Skulde han da med full kraft stride mot mig? Mon ikke just han skulde akte på mine ord?
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Da skulde en rettskaffen mann gå i rette med ham, og jeg skulde slippe fra min dommer for all tid.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Men går jeg mot øst, så er han ikke der; går jeg mot vest, så blir jeg ikke var ham;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
er han virksom i nord, så ser jeg ham ikke; går han mot syd, så øiner jeg ham ikke.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
For han kjenner den vei jeg holder mig til; prøvde han mig, så skulde jeg gå frem av prøven som gullet.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Min fot holdt sig i hans spor; jeg fulgte hans vei og bøide ikke av.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Fra hans lebers bud vek jeg ikke; fremfor min egen lov aktet jeg på hans munns ord.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Men han er den eneste, og hvem hindrer ham? Hvad hans sjel lyster, det gjør han.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
For han fullbyrder det han har fastsatt for mig, og av sådant er det meget hos ham.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Derfor reddes jeg for ham; tenker jeg på det, så bever jeg for ham.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Og Gud har knekket mitt mot, og den Allmektige har forferdet mig,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.
fordi jeg ikke blev rykket bort før mørket kom, og fordi han ikke skjulte ulykkens natt for mig.
