Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Då tok Elifaz frå Teman til ords og sagde:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
«Er mannen vel til gagn for Gud? Nei, vitug mann seg sjølv mun gagna.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Hev Allvald bate av di rettferd? Er det hans vinst, at rett du ferdast?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Er det din gudlegdom han refser, når han med deg held rettargang?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Hev ei din vondskap vore stor og dine syndar utan ende?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Grunnlaust du panta dine brøder; halvnakne drog du klædi av;
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
den trøytte gav du ikkje vatn, den svoltne negta du ditt brød.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Det er den sterke som eig landet, den stolte hev si bustad der.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Du jaga enkjor burt tomhendt’ burt, slo armen av på faderlause.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Difor ligg snaror kringum deg, og rædsla skræmer deg so brått.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Ell’ vert du ikkje myrkret var, den flaum som fossar yver deg?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Bur ikkje Gud i himmelhøgd, sjå øvste stjernor, høgt dei sit!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Du segjer so: «Kva veit vel Gud? Kann attum skyerne han døma?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
For skyer dimmer augo hans; han hev sin gang på himmelkvelven.»
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Seg, vil du fylgja fortids-vegen, den stig som illverksmenner gjekk?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Dei som i utid tekne vart - og deira grunn flaut burt i flaum -
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
som sagde til Gud: «Haldt du deg burte!» Kva skulde Allvald vel deim gjera?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Endå han signa deira hus - langt burt frå meg med gudlaus råd!
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Rettvise folk det såg med gleda, og den skuldlause spotta deim:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
«Fiendarn’ våre gjekk til grunns! Sjå elden øydde det dei leivde!»
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Vert ven med honom, og få fred! So skal og lukka timast deg.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Og tak so lærdom av hans munn, og legg deg ordi hans på hjarta!
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Vend um til Allvald, då du byggjest og jagar syndi frå ditt tjeld.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Kast gullet ditt i moldi ned - Ofir-gull millom bekkjesteinar.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Allvald skal vera då ditt gull og haugar utav sylv for deg.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Då skal du frygda deg i Allvald, di åsyn lyfta upp til Gud.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Og når du ropar, vil han høyra, so du kann halda det du lovar.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Det du deg etlar, skal du vinna, og ljos skal skina på din veg.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Gjeng vegen ned, du ropar: «Upp!» Han hjelpar den bljug-øygde mann.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Ja, ikkje-skuldfri mann han bergar, frelst vert han ved di reine hand.»
