Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Eliphaz prit la parole et dit:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
L’homme peut-il être utile à Dieu? Le sage n’est utile qu’à lui-même.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Qu’importe au Tout-Puissant que tu sois juste? Si tu es intègre dans tes voies, qu’y gagne-t-il?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Est-ce à cause de ta piété qu’il te châtie, qu’il entre en jugement avec toi?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Ta malice n’est-elle pas immense, tes iniquités sans mesure?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Tu prenais sans motif des gages à tes frères, tu enlevais les vêtements à ceux qui étaient nus.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Tu ne donnais pas d’eau à l’homme épuisé, à l’affamé tu refusais le pain.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
La terre était au bras le plus fort, et le protégé y établissait sa demeure.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Tu renvoyais les veuves les mains vides, et les bras des orphelins étaient brisés.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Voilà pourquoi tu es entouré de pièges, et troublé par des terreurs soudaines,
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
au sein des ténèbres, sans voir, et submergé par le déluge des eaux.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Dieu n’est-il pas dans les hauteurs du ciel? Vois le front des étoiles: comme il est élevé!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Et tu disais: « Qu’en sait Dieu? Pourra-t-il juger à travers les nues profondes?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Les nues lui forment un voile, et il ne voit pas; il se promène sur le cercle du ciel. »
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Gardes-tu donc les voies anciennes, où marchèrent les hommes d’iniquité,
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
qui furent emportés avant le temps, dont les fondements ont été arrachés par les eaux.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Eux qui disaient à Dieu: « Retire-toi de nous! Que pourrait nous faire le Tout-Puissant? »
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
C’était lui pourtant qui avait rempli leurs maisons de richesses. — Loin de moi le conseil des méchants! —
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Les justes voient leur chute et s’en réjouissent; les innocents se moquent d’eux:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
« Voilà nos ennemis anéantis! Le feu a dévoré leurs richesses! »
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Réconcilie-toi donc avec Dieu et apaise-toi; ainsi le bonheur te sera rendu.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Reçois de sa bouche l’enseignement, et mets ses paroles dans ton cœur.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Tu te relèveras, si tu reviens au Tout-Puissant, si tu éloignes l’iniquité de ta tente.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Jette les lingots d’or dans la poussière, et l’or d’Ophir parmi les cailloux du torrent.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Et le Tout-Puissant sera ton or, il sera pour toi un monceau d’argent.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Alors tu mettras tes délices dans le Tout-Puissant, et tu lèveras vers lui ta face.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Tu le prieras, et il t’écoutera, et tu t’acquitteras de tes vœux.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Si tu formes un dessein, il te réussira, sur tes sentiers brillera la lumière.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
A des fronts abattus tu crieras: « En haut! » et Dieu secourra celui dont les yeux sont abaissés.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Il délivrera même le coupable, sauvé par la pureté de tes mains.
