Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then responded Eliphaz the Temanite, and said: —
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Unto GOD, can a man act as friend? Surely a discreet man befriendeth himself!
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Is it a pleasure to the Almighty, that thou shouldst be righteous? or any profit, that thou shouldst be blameless in thy ways?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Is it, for thy reverence, that he will accuse thee? will enter with thee into judgment?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Is not, thy wickedness, great? and, without end, [are not] thine iniquities?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Surely then hast been wont to put thy brother in pledge, for nothing, and, the garments of the ill-clad, hast thou stripped off:
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
No water—to the weary, hast thou given to drink, and, from the hungry, thou hast withheld bread:
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
A man of might, to him, pertaineth the land, and, the favorite, dwelleth therein:
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Widows, thou hast sent away empty, and, the arms of the fatherless, thou dost crush.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
For this cause, round about thee, are snares, and a dread startleth thee suddenly;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Or darkness—thou canst not see, and, a flood of waters, covereth thee.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Is not, GOD, [in] the height of the heavens? Behold, then, the head of the stars, that they are high.
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Wilt thou say then, What doth GOD know? Out through a thick cloud, can he judge?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Dark clouds, are a veil to him, and he cannot see, or, the vault of the heavens, doth he walk?
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
The path of the ancient time, wilt thou mark, which the men of iniquity trod?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Who were snatched away before the time, and, a stream, washed away their foundation?
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Who had been saying unto GOD, Depart from us! and—What can the Almighty do for himself?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Yet, he, had filled their houses with good! The counsel of the lawless, then, is far from me:
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
The righteous shall see and rejoice, and, the innocent, shall laugh them to scorn:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
If our assailants do not vanish, then, their abundance, a fire consumeth!
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Shew thyself to be one with him—I pray thee—and prosper, thereby, shall there come on thee blessing.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Accept, I beseech thee, from his mouth—instruction, —and lay up his sayings in thy heart.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
If thou return unto the Almighty and submit thyself, if thou far remove perversity from thy tent,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Then lay up, in the dust, precious ore, and, among the stones of the torrent-beds, fine gold:
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
So shall, the Almighty, become, thy precious ores, yea glittering silver unto thee!
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
For, then, in the Almighty, shalt thou take exquisite delight, and shalt lift up—unto GOD—thy face;
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Thou shalt make entreaty unto him, and he will hear thee, and, thy vows, shalt thou pay;
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
And thou shalt decree a purpose, and it shall be fulfilled unto thee, and, upon thy ways, shall have shone a light;
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
When men cast themselves down, then thou shalt say: Up! And, him that is of downcast eyes, shall he save;
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
He shall deliver the innocent, and thou shalt escape by the pureness of thy hands.
