Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Themanite answered, and said:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Can man be compared with God, even though he were of perfect knowledge?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
What doth it profit God if thou be just? or what dost thou give him if thy way be unspotted?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Shall he reprove thee for fear, and come with thee into judgment:
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
And not for thy manifold wickedness, and thy infinite iniquities?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
For thou hast taken away the pledge of thy brethren without cause, and stripped the naked of their clothing.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Thou hast not given water to the weary, thou hast withdrawn bread from the hungry.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
In the strength of thy arm thou didst possess the land, and being the most mighty thou holdest it.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless thou hast broken in pieces.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Therefore art thou surrounded with snares, and sudden fear troubleth thee.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
And didst thou think that thou shouldst not see darkness, and that thou shouldst not be covered with the violence of overflowing waters?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Dost not thou think that God is higher than heaven, and is elevated above the height of the stars?
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
And thou sayst: What doth God know? and he judgeth as it were through a mist.
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
The clouds are his covert, and he doth not consider our things, and he walketh about the poles of heaven.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Dost thou desire to keep the path of ages, which wicked men have trodden?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Who were taken away before their time, and a flood hath overthrown their foundation.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Who said to God: Depart from us: and looked upon the Almighty as if he could do nothing:
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Whereas he had filled their houses with good things: whose way of thinking be far from me.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
The just shall see, and shall rejoice, and the innocent shall laugh them to scorn.
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
Is not their exaltation cut down, and hath not fire devoured the remnants of them?
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Submit thyself then to him, and be at peace: and thereby thou shalt have the best fruits.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Receive the law of his mouth, and lay up his words in thy heart.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
If thou wilt return to the Almighty, thou shalt be built up, and shalt put away iniquity far from thy tabernacle.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
He shall give for earth flint, and for flint torrents of gold.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
And the Almighty shall be against thy enemies, and silver shall be heaped together for thee.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Then shalt thou abound in delights in the Almighty, and shalt lift up thy face to God.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Thou shalt pray to him, and he will hear thee, and thou shalt pay vows.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Thou shalt decree a thing, and it I shall come to thee, and light shall shine in thy ways.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
For he that hath been humbled, shall be in glory: and he that shall bow down his eyes, he shall be saved.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
The innocent shall be saved, and he shall be saved by the cleanness of his hands.
