Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Weer nam Elifaz van Teman het woord, en sprak:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Handelt de mens soms ten bate van God? Neen, ten eigen bate is men wijs.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Heeft de Almachtige er voordeel van, als ge vroom zijt, Of profijt, zo ge onberispelijk leeft?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Bestraft Hij u soms om uw godsvrucht, Daagt Hij u daarom voor het gerecht?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Is het niet om uw grote boosheid, Om uw fouten, zonder eind?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Ja, zonder noodzaak neemt ge pand van uw broeders, En trekt de berooiden de kleren uit;
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Den dorstige geeft ge geen water, Den hongerige onthoudt ge zijn brood.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Den man met de vuist moet het land toebehoren, En de gunsteling moet het bewonen;
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Maar de weduwen zendt ge zonder iets heen, De armen der wezen slaat ge stuk!
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
En daarom zijt ge van strikken omringd, Plotseling verbijsterd van schrik;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Is uw licht verduisterd, zodat ge niet ziet, Slaat de stortvloed over u heen!
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Woont God niet hoog in de hemel? Zie eens, hoe hoog de sterren staan!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Maar gij besluit er uit: Wat kan God weten, Of richten door de wolken heen?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Het zwerk is een sluier voor Hem, zodat Hij niet ziet, Hij wandelt rond op het hemelgewelf.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Wilt ge de weg van vroeger bewandelen Die de boosdoeners hebben betreden:
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Die vóór hun tijd zijn weggesleurd, Toen de vloed hun grondvesten wegspoelde?
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Die tot God durfden zeggen: Weg van ons! Wat kan de Almachtige ons doen?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Hij had hun huizen met voorspoed gevuld, En Zich niet met de plannen der bozen bemoeid.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
De vromen zien het met vreugde, De onschuldige drijft de spot met hen:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
"Waarachtig, hun have vernield, Hun overvloed door het vuur verteerd!"
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Verzoen u met Hem, dan leeft ge in vrede, Dan wordt uw rijkdom weer groot;
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Neem de onderrichting aan uit zijn mond, En bewaar zijn woord in uw hart.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Wanneer ge vol ootmoed u tot den Almachtige bekeert, De ongerechtigheid uit uw tent verwijdert:
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Dan zult ge het goud als stof gaan schatten, Het Ofirgoud als kiezel der beken.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Want de Almachtige zal het fijnste goud voor u zijn, En stapels van zilver;
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Dan zult ge u in den Almachtige verlustigen, En uw aanschijn verheffen tot God.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Dan zult ge Hem roepen: Hij zal u verhoren, En ge zult Hem dankoffers brengen;
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Onderneemt ge iets, het komt tot stand, En het licht zal uw wegen bestralen!
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Want Hij vernedert de trots, Maar redt, wie de ogen neerslaat;
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Hij verlost den onschuldige: Door de reinheid uwer handen wordt ook gij dus verlost!
