< Jób 22 >

1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Da svarede Elifas, Themaniten, og sagde:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Mon en Mand kan gavne Gud? nej; men han gavner sig selv, naar han handler klogelig.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Mon det er den Almægtige en Fordel, at du er retfærdig? og mon det er ham en Vinding, at du holder dine Veje fuldkomne?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Mon han af Frygt for dig skal overbevise dig og gaa i Rette med dig?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Er ikke din Ondskab megen og ingen Ende paa dine Misgerninger?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Thi du tog Pant af dine Brødre uden Føje og trak Klæderne af de nøgne.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Du gav ikke den trætte Vand at drikke og nægtede den hungrige Brød.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Men den Mand, hvis Arm var stærk, han havde Landet, og den, hvis Person var anset, boede deri.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Du lod Enker fare tomhændede, og de faderløses Arme knustes.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Derfor er der Snarer trindt omkring dig, og Rædsel har hastelig forfærdet dig.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Eller ser du ikke Mørket og Vandfloden, som bedækker dig?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Er ikke Gud i den høje Himmel? og se de øverste Stjerner, hvor de ere høje!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Derfor siger du: Hvad ved Gud? skulde han kunne dømme igennem Mørket?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Skyerne ere et Skjul for ham, at han ikke ser, og han vandrer omkring Himlenes Kreds.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Vil du tage Vare paa Fortidens Vej, som de uretfærdige Folk have vandret paa,
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
de, som reves bort, førend det var deres Tid, hvis Grundvold opløstes i en Strøm;
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
de, som sagde til Gud: Vig fra os; og: Hvad den Almægtige vel skulde kunne gøre for dem.
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Han havde dog fyldt deres Huse med godt; men de ugudeliges Raad er langt fra mig.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
De retfærdige se det og glæde sig, og den uskyldige spotter dem:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
„Sandelig, vor Modstander er tilintetgjort, og Ild har fortæret deres Herlighed‟.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Kære, hold dig til ham, og hav saa Fred! deraf skal komme godt til dig.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Kære, tag Lærdom af hans Mund, og læg hans Ord i dit Hjerte!
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Dersom du vender om til den Almægtige, da bliver du bygget op igen, ja, naar du holder Uret langt fra dine Telte.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Og kast Guldet i Støvet og Ofirs Guld blandt Bækkens Stene:
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Saa skal den Almægtige være dit Guld, og han skal være dit kostbare Sølv.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Thi da skal du forlystes ved den Almægtige og opløfte dit Ansigt til Gud.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Du skal bede til ham, og han skal høre dig, og du skal betale dine Løfter.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Naar du beslutter en Ting, da skal den lykkes for dig, og Lyset skal skinne over dine Veje.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Naar man trykker dig ned, da siger du: Opad! og han skal frelse den, som slaar Øjnene ned.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Han skal fri endogsaa den, der ikke er uskyldig, og denne skal udfries ved dine Hænders Renhed.

< Jób 22 >