Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
To naah Teman acaeng Eliphaz mah,
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
palungha kami loe angmah han ih ni atho oh, kami loe Sithaw han amekhaih oh maw?
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Na toenghaih mah Thacak Sithaw anghoesak tih maw? Coek koi om ai tuinuen hoihaih rang hoiah anih han tih amekhaih maw oh?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Sithaw ka zit pongah anih mah ang thuitaek, tiah na poek maw? Anih loe lokcaekhaih ahmuen ah nang hoi nawnto caeh tih maw?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Na zaehaih loe paroeai len, na zaehaih loe kroek laek ai pop pongah na ai maw hae tiah na oh?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Nang loe nam nawkamyanawk ih hmuenmae to na lak pae, nihcae ih khukbuen to na khringh pae moe, bangkrai ah na suek.
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Angpho kami tuinaek hanah na paek ai, zok amthlam kami doeh buh na pacah ai.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Thacak kami loe long to a tawnh; khingya koi kaom kami loe to ah khosak.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Toe lamhmainawk to bangkrai ah na patoeh ving moe, ampa tawn ai kaminawk ih ban to nang khaehsak.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
To pongah ni nang loe thaangnawk mah ang takui o khoep moe, zithaih mah raihaih ang paek;
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
to tih ai boeh loe na hnu thai ai ih, vinghaih mah raihaih ang paek moe, paroeai pop tuinawk mah ang uem.
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Sithaw loe kasang van ah na ai maw oh? Van ih cakaehnawk loe nasetto maw sang o, tiah khen ah!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Toe nang mah loe, Sithaw mah kawbangmaw panoek tih? Anih loe kathah tamai kamnum thung hoiah lokcaek thai tih maw?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Kathah parai tamai mah anih to khuk khoep pongah, anih mah hnu mak ai; anih loe van amhaehaih loklam ranui ah ni amkaeh, tiah na thuih.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Kasae kaminawk caehhaih loklam kangquem to na pazui han maw?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Nihcae loe atue akoep ai naah amro o moe, nihcae angdoethaih ahmuen doeh tui mah lak pae king.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Nihcae mah Sithaw khaeah, Kaicae hae na caeh taak ah; Thacak Sithaw mah kaicae han timaw sah thai tang tih, tiah thuih o.
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Sithaw mah kahoih hmuen hoiah nihcae ih im to koisak; toe kai loe kasae kaminawk ih poekhaih to kang qoi taak.
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Nihcae amrohaih to katoeng kaminawk mah hnuk o naah, anghoe o; zaehaih tawn ai kaminawk mah nihcae to pahnui o thuih.
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
Kaicae ih misanawk loe amro o tangtang boeh, kanghmat nihcae ih hmuennawk doeh hmai mah kangh boih boeh.
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Sithaw khae ang paek o ah loe, anih hoi angdaeh oh; to tiah na sak o nahaeloe nang khaeah khosak hoihaih angzo tih.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Anih pakha thung hoi tacawt daan to talawk ah loe, anih ih lok to na palung thungah khrum ah.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Thacak Sithaw khaeah nam laem o nahaeloe, anih mah na raemh let tih; na ohhaih kahni imthung hoiah na sakpazaehaih to takhoe ving nahaeloe,
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
sui to maiphu baktih, Ophir ih sui to tuipui ih thlung baktiah na patung tih.
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Ue, Thacak Sithaw loe nang ih sui ah om ueloe, atho kana sumkanglung paroeai na tawn tih.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
To tiah nahaeloe Thacak Sithaw pongah anghoehaih na tawn ueloe, Sithaw to na doeng tahang tih.
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Anih khaeah lawk na thuih naah, anih mah na tahngai pae tih; to tiah lokkamhaih to na koepsak tih.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Na patoep ih hmuen to angcoeng ueloe, na caehhaih loklam to aang tih.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Kaminawk pakhrak tathuk naah, nang loe pakoehhaih ah ka oh, tiah na thui tih; mi tlim ah khosah kami loe Sithaw mah pahlong tih.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Anih mah zaehaih tawn kami to pahlong tih; kaciim na ban hoiah anih to pahlong tih, tiah a naa.
