Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Ka naʻe tali ʻe Siope, ʻo ne pehē,
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
“Fakafanongo lelei ki heʻeku lea, pea ko hoʻomou fakafiemālie eni.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Mou kātaki, kau lea atu; pea hili ʻeku lea, fai pe hoʻomou manuki.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
ʻOiauē, he ʻoku ou liunga ki he tangata? Pea ka ne ko ia, ko e hā nai ʻe ʻikai mamahi ai hoku laumālie?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Tokanga mai, pea mou ofo, pea ʻai homou nima ki homou ngutu.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
ʻIo, ʻi heʻeku fakamanatu ʻoku ou manavahē ʻaupito, pea ʻoku puke ʻa hoku kakano ʻe he tetetete.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
“Ko e hā ʻoku moʻui ai ʻae angakovi, ʻo hoko ʻo motuʻa, ʻio, pea lahi ʻi he mālohi?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Kuo fakatuʻumaʻu honau hako fakataha mo kinautolu, pea mo ʻenau fānau ʻi honau ʻao.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
ʻOku malu honau fale mei he manavahē, pea ʻoku ʻikai ʻiate kinautolu ʻae meʻa tā ʻae ʻOtua.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
ʻOku fakatauʻi ʻe heʻenau pulu tangata ʻo touʻia taʻehala; ʻoku fānau ʻenau pulu fefine ʻo taʻetōhonoʻuhiki.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
ʻOku nau tuku atu ʻenau fānau ʻo hangē ko e fanga sipi, pea ʻoku meʻe hopohopo ʻenau fānau.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
ʻOku nau toʻo hake ʻae kihiʻi lali mo e haʻape, pea nau fiefia ʻi he leʻo ʻoe meʻa ifi.
ʻOku nau fakaʻosi honau ngaahi ʻaho ʻi he fakafiemālie, pea fakafokifā pe ʻoku nau ʻalu hifo ki he faʻitoka. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Ko ia ʻoku nau pehē ai ki he ʻOtua, ‘ʻAlu ʻiate kimautolu, he ʻoku ʻikai te mau holi ke ʻilo ho ngaahi hala.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Ko hai ʻae Māfimafi, ke pehē ke mau tauhi ia? Pea ko e hā ʻae totongi te mau maʻu, ʻo kapau te mau lotu ki ai?’
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Vakai, ʻoku ʻikai ʻi honau nima ʻenau monūʻia: ʻoku mamaʻo ʻiate au ʻae fakakaukau ʻoe angahala.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
“ʻOku liunga fiha ʻae tāmateʻi ʻoe maama ʻae angahala? Mo e hoko ʻenau fakaʻauha kiate kinautolu? ʻoku tufaki ʻe he ʻOtua ʻae ngaahi mamahi ʻi hono houhau.
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
ʻOku nau tatau mo e tefitoʻi kaho ʻi he mata ʻoe matangi, pea hangē ko e kafukafu ʻoku ʻave ʻe he afi.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
‘ʻOku hili ʻe he ʻOtua ʻa ʻene angahala ki heʻene fānau:’ ʻoku ne totongi kiate ia, pea te ne ʻilo ia.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
ʻE mamata ʻe hono mata ki hono fakaʻauha, pea ʻe inu ia ʻi he houhau ʻoe Māfimafi.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
He ko e hā ʻene fiemālie ʻi hono fale ʻamui ʻiate ia, ʻoka tuʻu ua mālie ʻae lau ʻo hono ngaahi māhina?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
“ʻE akonakiʻi ʻe ha taha ʻae ʻOtua ke ʻilo? He ʻoku ne fakamaau ʻe ia ʻakinautolu ʻoku māʻolunga.
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
ʻOku mate ha tokotaha lolotonga ʻene mālohi lahi, mo ʻene nofo tofu pe mo fiemālie.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
ʻOku fonu hono sino ʻi he ngako, pea lolololo hono ngaahi hui ʻi he uho.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Pea ʻoku mate ha tokotaha ʻi he mamahi lahi ʻo hono laumālie, pea ʻikai ʻaupito haʻane kai ʻe fiemālie ai.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Te na tokoto tatau pe ʻi he efu, pea ʻe ʻuʻufi ʻakinaua ʻe he fanga kelemutu.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
“Vakai, ʻoku ou ʻilo hoʻomou ngaahi mahalo, mo e ngaahi filioʻi kovi ʻoku mou mahalo ʻaki kiate au.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
He ʻoku mou pehē, ‘Kofaʻā ʻae fale ʻoe ʻeiki? Pea kofaʻā ʻae ngaahi nofoʻanga ʻoe kakai angahala?’
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
ʻIkai kuo mou ʻeke kiate kinautolu ʻoku feʻaluʻaki ʻi he hala? Pea ʻikai ʻoku mou ʻilo ʻenau ngaahi tala,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
ʻAia kuo tuku tolonga ʻae angahala ki he ʻaho ʻoe fakaʻauha? ʻE taki atu ʻakinautolu ki he ʻaho ʻoe houhau.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Ko hai te ne fakahā hono hala ki hono mata? Pea ʻe totongi ʻe hai kiate ia ʻae meʻa kuo ne fai?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Ka ʻe ʻomi ia ki he faʻitoka, ʻe nofomaʻu ia ʻi he fonualoto.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
ʻE melie kiate ia ʻae ngaahi tutuʻanga kelekele ʻoe luo, pea ʻe fusi kiate ia ʻae kakai kotoa pē, ʻo hangē ko e taʻefaʻalaua ʻae kakai naʻe muʻa ʻiate ia.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Pea ka kuo pehē, pea ko e hā ʻoku mou fakafiemālie taʻeʻaonga kiate au, kae vakai ʻoku ai ʻae loi ʻi hoʻomou ngaahi lea?”
