Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Toda Job je odgovoril in rekel:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
»Marljivo prisluhnite mojemu govoru in to naj bodo vaše tolažbe.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Pustite mi, da lahko govorim in potem, ko bom govoril, zasmehujte.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Kar se mene tiče ali je moja pritožba proti človeku? In če bi bilo tako, zakaj naj potem moj duh ne bi bil nemiren?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Poglejte me in bodite osupli in svojo roko položite na svoja usta.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Celo kadar se spomnim, sem prestrašen in trepetanje se oprijemlje mojega mesa.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Zakaj zlobni živijo, postanejo stari in so mogočni v moči?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Njihovo seme je z njimi utrjeno v njihovem pogledu in njihovo potomstvo pred njihovimi očmi.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Njihove hiše so varne pred strahom niti nad njimi ni Božje palice.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Njihov bik plodi in ne odpove; njihova krava povrže in ne zavrže svojega teleta.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Svoje malčke pošiljajo kakor trop in njihovi otroci plešejo.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Vzamejo tamburin in harfo in se veselijo ob zvoku piščali.
Svoje dni preživijo v obilju in v trenutku gredo dol v grob. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Zato Bogu rečejo: ›Odidi od nas, kajti mi ne želimo spoznanja tvojih poti.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Kaj je Vsemogočni, da bi mu služili? In kakšno korist bi imeli, če molimo k njemu?‹
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Glej, njihovo dobro ni v njihovi roki; nasvet zlobnega je daleč od mene.
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Kako pogosto je sveča zlobnih ugasnjena! In kako pogosto nanje prihaja njihovo uničenje! Bog v svoji jezi deli bridkosti.
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
So kakor strnišče pred vetrom in kakor pleve, ki jih vihar odnaša proč.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Bog kopiči njegovo krivičnost za njegove otroke. Nagrajuje ga in on bo to vedel.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Njegove oči bodo videle njegovo uničenje in pil bo od besa Vsemogočnega.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Kajti kakšen užitek ima on v njegovi hiši za njim, ko je število njegovih mesecev na sredi prekinjeno?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Mar bo kdorkoli Boga učil spoznanja? Ker on sodi tiste, ki so visoko.
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Nekdo umre v svoji polni moči, v celoti spokojen in tiho.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Njegove prsi so polne mleka in njegove kosti so navlažene z mozgom.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Drugi pa umira v grenkobi svoje duše in nikoli ne jé z užitkom.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Podobno se bodo ulegli v prah in ličinke jih bodo pokrile.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Glej, poznam vaše misli in naklepe, ki ste jih krivično domišljali zoper mene.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Kajti pravite: »Kje je prinčeva hiša? Kje so bivališča zlobnih?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Mar jih niste prosili, da gredo po poti? Ali poznate njihove simbole,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
da je zlobni prihranjen za dan uničenja? Privedeni bodo k dnevu besa.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Kdo bo njegovo pot oznanil njegovemu obrazu? Kdo mu bo poplačal, kar je storil?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Vendar bo priveden h grobu in ostal bo v gomili.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Grude iz doline mu bodo sladke in vsak človek bo priveden za njim, kakor so tam brezštevilni pred njim.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Kako me potem zaman tolažite, glede na to, da v vaših odgovorih ostaja neresnica?«
