Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Respondeu porém Job, e disse:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Ouvi atentamente as minhas razões; e isto vos sirva de consolações.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Sofrei-me, e eu falarei: e, havendo eu falado, zombai.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Porventura eu me queixo a algum homem? porém, ainda que assim fosse, porque se não angustiaria o meu espírito?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Olhai para mim, e pasmai: e ponde a mão sobre a boca.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Porque, quando me lembro disto, me perturbo, e a minha carne é sobresaltada de horror.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Por que razão vivem os ímpios? envelhecem, e ainda se esforçam em poder?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
A sua semente se estabelece com eles perante a sua face; e os seus renovos perante os seus olhos.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
As suas casas tem paz, sem temor; e a vara de Deus não está sobre eles.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
O seu touro gera, e não falha: pare a sua vaca, e não aborta.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Mandam fora as suas crianças, como a um rebanho, e seus filhos andam saltando.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Levantam a voz, ao som do tamboril e da harpa, e alegram-se ao som dos órgãos.
Na prosperidade gastam os seus dias, e num momento descem à sepultura. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
E, todavia, dizem a Deus: Retirate de nós; porque não desejamos ter conhecimento dos teus caminhos.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Quem é o Todo-poderoso, para que nós o sirvamos? e que nos aproveitará que lhe façamos orações?
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Vede porém que o seu bem não está na mão deles: esteja longe de mim o conselho dos ímpios!
17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Quantas vezes sucede que se apaga a candeia dos ímpios, e lhes sobrevem a sua destruição? e Deus na sua ira lhes reparte dores!
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Porque são como a palha diante do vento, e como a pragana, que arrebata o redemoinho.
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Deus guarda a sua violência para seus filhos, e lhe dá o pago, que o sente.
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Seus olhos veem a sua ruína, e ele bebe do furor do Todo-poderoso.
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Porque, que prazer teria na sua casa, depois de si, cortando-se-lhe o número dos seus meses?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Porventura a Deus se ensinaria ciência, a ele que julga os excelsos?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Este morre na força da sua plenitude, estando todo quieto e sossegado.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Os seus baldes estão cheios de leite, e os seus ossos estão regados de tutanos.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
E outro morre, ao contrário, na amargura do seu coração, não havendo comido do bem.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Juntamente jazem no pó, e os bichos os cobrem.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Eis que conheço bem os vossos pensamentos: e os maus intentos com que injustamente me fazeis violência.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Porque direis: Onde está a casa do príncipe? e onde a tenda das moradas dos ímpios?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Porventura o não perguntastes aos que passam pelo caminho? e não conheceis os seus sinais?
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Que o mau é preservado para o dia da destruição; e são levados no dia do furor.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Quem acusará diante dele o seu caminho? e quem lhe dará o pago do que faz?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Finalmente é levado às sepulturas, e vigia no montão.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Os torrões do vale lhe são doces, e attrahe a si a todo o homem; e diante de si há inumeráveis.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
Como pois me consolais com vaidade? pois nas vossas respostas ainda resta a transgressão.
